Rozhledna Slovanka

Nejstarší železnou rozhlednu na našem území najdeme v Jizerských horách, nedaleko Hrabětic mezi Janovem nad Nisou a Josefovým Dolem.

Její příběh tak trochu připomíná stavbu na Studenci. Ve výšce 820 metrů nad mořem na Seibtově vrchu v roce 1887 spojeným úsilím tří sekcí Horského spolku (jabloneckého, janovského a josefodolského-hornikamenického) našla svoje místo unikátní, bezmála 5,5 tuny vážící a 11 metrů vysoká litinová stavba. Pozemek k výstavbě věže byl darován bezplatně majitelem vrchu panem Wilhelmem Seibtem z Maxova. Ze dvou původních projektů byl vybrán návrh zakoupit od vídeňské firmy Rudolph Philip Waagner rozhlednu, vystavovanou na Světové výstavě železáren ve Vídni.

Vlastní stavbu konstrukce z dílů dopravených z Vídně provedli tři dělníci za 17 dní. O 3 metry vysoké kamenné podezdívce se traduje, že ji postavil jediný zedník za pouhý den, v knize ale najdeme uvěřitelnější údaj, že zednický mistr Pilz z Hraničné budoval základy 10 dní a nejspíš na to nebyl sám.

Slavnostní otevření se konalo za přítomnosti téměř 5 tisíců návštěvníků dne 14. srpna 1887. Dobrovolné vstupné tehdy stačilo na zaplacení stavebních nákladů i dovoz konstrukce. Pro nás může být zajímavé, že slavnost doprovázelo vydání dvacetistránkových novin v nákladu 2 000 kusů, jež vytiskl ve své varnsdorfské tiskárně Eduard Strache.

Železná konstrukce vyžadovala neustálou péči a také každoroční úřední povolení k provozu. Dokud tomu bylo vyhověno, věž sloužila návštěvníkům i přes nepřízeň počasí. Až do druhé světové války byla rozhledna udržovaná. Kolem ale postupem času rostly do stále větší výše okolní smrky a snižovaly možnost výhledu. Hlavním problémem se stal nedostatek financí na údržbu a tak konstrukce postupně chátrala. Nakonec se stala rozhledna nepřístupnou a tehdejší majitel, firma Pražské služby, dokonce navrhovala demolici.

Za této situace nechal jablonecký stavební úřad vypracovat odbornou expertízu stavu rozhledny. Studie liberecké firmy Diagnostika stavebních konstrukcí, s.r.o. připouštěla rekonstrukci věže, ke které ing. Jan Janatka následně připravil prováděcí projekt generální opravy. Na základě žádosti lučanského obecního úřadu byla rozhledna 7. července 1999 prohlášena Ministerstvem kultury ČR za státem chráněnou technickou památku. Ve stejném roce se stala majetkem obce Lučany nad Nisou, která ji odkoupila za 30 tisíc od firmy Pražské služby.

Pokrok k lepšímu nastal založením „Občanského sdružení na záchranu Slovanky“ dne 9. července 1999. Sdružení postupně získávalo prostředky na rekonstrukci rozhledny z prodeje pohlednic, od drobných i větších sponzorů, od státu a od Památkového ústavu v Ústí nad Labem. Prvním přispěvatelem byla Nadace Preciosa. Jména sponzorů i drobných dárců byla umístěna na štítcích na každém schodu věže, časem se však tyto štítky postupně ztratily. Dne 5. července 2000 se opravená konstrukce dočkala slavnostního otevření. Po dohodě s lesní správou došlo i k částečnému pokácení okolních smrků, čímž se výrazně zlepšil výhled. K další vlně kácení došlo v říjnu 2013.

Nedaleko rozhledny stávala i dřevěná turistická chata. Po úderu blesku však v roce 1895 vyhořela a nová byla postavena až v roce 1928. Byla pojmenována Slovanka a odtud získal kopec i rozhledna svoje současné jméno. V době mé návštěvy ale vypadala chata víc než nepřístupně. Rozhledna je ovšem přístupná volně. Rozhled se udává Jizerské hory, Jablonec nad Nisou, Ještěd, Liberec, Krkonoše, Český ráj.

Marek Řeháček, Jan Pikous, Petr Kurtin: Příběhy jizerskohorských rozhleden, Pavel Akrman – epicentrum a Jan Pikous 2011

Jan Nouza: Rozhledny Čech, Moravy a Slezska, Nakladatelství 555 Liberec 1999