Původně to měl být výlet do Hodonína. Ale snad to bylo tou nechutí chodit v rozpáleném létě po městě, snad to bylo tím rozkopaným mostem na příjezdu k Hodonínu … prostě do cíle jsem nedorazil. Cestou mě totiž cvrnkla do oka cedule s nápisem Mikulčice. Mikulčice, Mikulčice… no moment, tam přece něco je. No jasně, že tam něco je. Je tam slovanské hradiště z dob Velké Moravy. Takže blinkr doprava a šup tam.
Samotná obec Mikulčice se trochu krčí pod Hodonínem, stranou hlavních cest, ale když chcete dojet k těm archeologickým památkám, musíte ještě do větší pustiny. Několik kilometrů po silnici, která končí právě tam. S nadsázkou se dá říct, že když včas nezabrzdíte, přepadnete na Slovensko. Ti opatrnější zaparkují a mohou se vydat do historie.
Celý ten areál působí (i přes pár velkých staveb a rozhlednu) trochu nenápadně. To až když projdete hlavní expozici, která je v hale vystavěné nad základy jednoho z místních kostelů a uvidíte, co všechno lidé z předminulého tisíciletí znali a uměli, začne vám docházet, kde vlastně stojíte. Potom už vám okolní louky a valy nebudou připadat tak prázdné a fádní, a možná stejně jako já budete při krátké procházce areálem (můžete kam jen libo) máchat rukama a polohlasem si říkat, že tady asi bylo to, a tohle bylo tak a tak veliké a tak podobně.
Pokud máte rádi historii, přírodu a klid, byly Mikulčice v letošním létě dokonalou volbou, protože turistický ruch je tu nevelký. Jediným drobným zklamáním snad byla jen návštěva místní rozhledny, která je sice náležitě vysoká, ale vcelku nenabízí v okolní dokonalé rovině nic jiného, než pohled na samotný areál, který ovšem stejně dobře můžete přehlédnout ze samotných valů dole. Za to, že vylezete nahoru, pokrčíte rameny a řeknete si hmm, vypláznete navíc šedesát korun. Útěchou vám může být jen to, že v přízemí věže je improvizovaná galerie, takže uvidíte něco navíc. Jinak je to velmi přívětivé místo, i nějaká dětská houpačka se tu najde.
