Zámek Přerov nad Labem

Naproti vyhlášenému skanzenu v Přerově nad Labem stojí renesanční zámek, na rozdíl od národopisné expozice však bohužel nepřístupný. Ze zámku sice při přestavbách zbyla jen dvě křídla, ale pořád je nač se dívat. Ovšem jen zvenčí, zámek je nepřístupný. Na zamčené bráně, střežící na pohled minimálně užívanou cestu, visela v roce 2012 cedule Českého rozhlasu (který tu měl archiv – zatím). Dnes je údajně zámek zcela prázdný a nevyužívaný. A snaha o prodej je neúspěšná.

Zámek je státem chráněnou kulturní památkou.

S využitím moudrých knih a internetu:

Erich Einhorn, Jaroslav Wagner: Hrady, zámky a tvrze Středních Čech, Orbis Praha 1974

Emanuel Poche: Umělecké památky Čech P/Š – svazek třetí, Academia Praha 1980

Dnešní zámek byl postaven okolo roku 1380 na místě gotické vodní tvrze jako nové správní sídlo břevnovského kláštera. Středověká tvrz Ranky je připomínána již roku 1277 jako klášterní majetek (v 10. století tvrz sv. Vojtěch z rodu Slavníkovců daroval i s přilehlými osadami benediktinskému klášteru v Břevnově). Z finančních důvodů však budova nebyla dokončena. Z celé dispozice bylo však postaveno jen jihovýchodní nároží s částí jižního a východního křídla. Obě křídla spojoval velký plochostropý rohový sál s arkýřovou nárožní kaplí, osvětlovaný velkými čtverhrannými okny s kamennými kříži. Na rohový sál směrem na západ navazovala řada valeně zaklenutých komor s úzkými okénky a na východě o něco užší křídlo, jehož místnosti měly většinou ploché stropy. Řada elipticky uzavřených gotických portálů, které se tu zachovaly přes pozdější přestavby, umožňuje zařadit stavbu do okruhu stavební huti, činné v té době na stavbě kosterní věže v Nymburce.

Noví nájemci Michal Drštka ze Sedlčánek (1400) a Petr z Trkova (1419) dostali za úkol od kláštera stavbu zachovat a opravovat. Po Petrově smrti se Přerova zmocnil císař Zikmund a v r. 1437 jej zastavil Jindřichovi ze Stráže, jemuž povolil i přestavbu tvrze. Jindřich ze Stráže si zřejmě chtěl zajistit pokojné držení nového majetku a spolu se svými syny Michalem a Jiříkem uzavřel r. 1457 zástavní smlouvu i s břevnovským klášterem. Po jeho smrti r. 1466 se stal pánem Přerova Jiří Strážský ze Stráže a z Přerova, nejvyšší soudce Království českého. Po Jiřího smrti získal sňatkem s jeho dědičkou Přerov nejvyšší kancléř Království českého Jan ze Šelmberka, který se od r. 1484 psal „na Přerově“. Významně přispěl k povznesení a hospodářskému rozkvětu Přerova tím, že r. 1499 vymohl jeho povýšení na městečko s vlastním znakem, týdenním trhem a dalšími hospodářskými výsadami. Pokračoval také ve stavbě sídla, především tím, že rozšířil východní křidlo o nový dvorní trakt. Pokud lze z dochovaných fragmentů pozdně gotické omítky, portálků a ostění pozdně gotického okna soudit, vybudoval celý východní trakt do výše prvního patra a patro stavěl i v jižním křidle. Výška podlaží rohového sálu s arkýřem se však liší od výše podlaží v obou křídlech.

O poměrně velké rozloze a výstavnosti přerovského sídla svědči skutečnost, že když Janův syn a dědic Jindřich ze Šelmberka, nejvyšší komorník Království českého, který zámek opravil, prodával r. 1524 přerovský statek spojeným obcím pražským, byl Přerov v kupní smlouvě poprvé označen jako zámek. Ke statku tehdy kromě městečka Přerova s poplužním dvorem patřila městečka Mochov a Nehvizdy a pět vsí. K zámku patřila polovina Labe s luhy a konečně i důvod pozdější císařské obliby tohoto sídla – lesy.

Po porážce prvního stavovského protihabsburského povstání r. 1547 byl přerovský statek městům pražským konfiskován královskou komorou a vytvořeno komorní panství přerovské, jež mělo vlastni správu v čele s hejtmanem. Prvním ze známějších hejtmanů byl r. 1560 Jan starší Robmháp ze Suché, pocházející ze staré rodiny původně usedlé v Českých Budějovicích. Za jeho působení proběhla díky výnosům panství zásadní rekonstrukce a přestavba na renesanční zámek. Stavbu postupně prováděli zednický mistr Bonifác Wolmut (1560), Matteo Borgorelli (1563 – ještě r. 1568 dokončoval stavbu nového zámeckého pivovaru) a Ettore de Vaccani (1574–1605 s přestávkou v letech 1579–1581). V tomto období byly vyzdobeny zdi východního křídla sgrafity, o čemž svědčí letopočet 1567 na severním nároží západní stěny východního traktu.

Roku 1582 už se pořizovalo vnitřní vybavení do císařských pokojů v severní částí východního křídla. V l. 1583–1584 se pracovalo na vyzdívání příkopu a zvyšování příkopové zdi, ale také se dělaly a předělávaly okenice k pokojům. R. 1585 byla nejnáročnější stavba mostu a „šneku novýho z pokojů Jeho Milosti přes přikop do obory bažantí“.

Dostavbu zámku vedl a po roce 1606 dovršil císařský stavitel Rudolfa II. Giovanni Maria Filippi. Pozornost správce se po té zaměřila na výstavbu a rekonstrukce hospodářských budov – pivovaru, starého a nového mlýna s pilou, dvora, vinice a chmelnice na Přerovské hůře a rybníků.

V roce 1632 Ferdinand II. Štýrský připojil Přerov k brandýskému císařskému panství. V průběhu třicetileté války byl zámek silně poničen. Severozápadní část byla v roce 1639 vypálena a pobořena vojáky švédského generála Johana Banéra.

Po třicetileté válce zámek několik desítek let chátral. Započalo se nejdříve s obnovou hospodářství a vlastní zámek, jehož zdivo vykazovalo trhliny až k základům, opravován nebyl.

Teprve r. 1671 provedl stavební písař Pražského hradu Ondřej Ferdinand Čermák odhad škod na zámku; oprav se ujal stavitel Santino de Bossi, který pracoval předešlého roku na obnově zdejšího dvora. Ještě z r. 1677 jsou dochovány zprávy o zřícení části zdiva „pod dřevěnou pavlači v zadním štoku“. Následkem švédského drancováni se zřítilo nejen severní a zapadní křidlo zámku, ale nepodařilo se zabránit ani zřícení severní části východního křidla s císařskými pokoji, která ještě r. 1671 stála. Severní a západní trakt nebyl již nikdy obnoven, zříceniny císařských pokojů lze vidět dodnes. Několikaletými opravami, při nichž materiálem i lidmi vypomáhal poděbradský hejtman, se podařilo zachránit alespoň dodnes stojící část východního a jižního křídla. Kdysi výstavné sídlo pokleslo na pouhý lovecký zámeček.

Lovů v okolních císařských lesích se opakovaně zúčastnil Leopold I. a Karel VI. Návštěva prvního z nich, ke které došlo 20. června 1680, byla po několik století připomínána i na obecní pečeti.

Zámek, vydrancovaný i za nevolnického povstání r. 1775, pustl. R. 1848 zůstalo neporušeno pouze východní křídlo s vrchnostenskou kanceláří a křídlo jižní, adaptované r. 1841 na byty hospodářských zaměstnanců.

Svou renesanci prožíval přerovský zámek od r. 1860, kdy jej koupil arcikníže Leopold II., velkovévoda toskánský. Po jeho smrti zámek zdědil jeho syn Habsburk Ludvík Salvátor Toskánský, známý spisovatel, cestovatel a milovníkem přírody. Jeho nákladem bylo chátrající sídlo v letech 1872-73 zrekonstruováno do původní podoby staročeského šlechtického sídla ze 16. století. V rámci oprav byly zbudovány opěrné pilíře, zpevňující budovy, na straně do nádvoři zaslepeny některé arkády, které byly původně ve všech podlažích. Bylo také zčásti nově vybaveno východní křídlo, zčásti opraveno původní zařízení. Na severní zdi východního traktu byla vybudována dřevěná vyhlídková pavláčka.

V sousedství zámku Ludvík koupil Staročeskou chalupu, ve které vytvořil první etnografické muzeum v českých zemích – dnešní skanzen Polabského národopisného muzea. Po jeho smrti se majitelem stal císař František Josef I., po něm jej zdědil v roce 1916 poslední rakousko-uherský císař Karel I.

Po roce 1918 bylo sídlo vyvlastněno, v průběhu 20. a 30. let 20. století pronajímal stát zámek mládežnické organizaci YWCA. Roku 1943 zámek koupil německý lékař Faifar, který zde zamýšlel vybudovat vodoléčebné sanatorium. Po osvobození v roce 1945 připadla budova Fondu národní obnovy.

Povodní byla r. 1947 silně poškozena hradební zeď s vestavěnou barokní kapličkou sv. Jana Nepomuckého a musela být z bezpečnostních důvodů stržena s výjimkou zděné severní brány u mostu přes příkop. R. 1948 se ujala východního křídla církev československá, která používala zámecké kaple již od r. 1922. Jižní trakt byl pronajat skladu nábytku, ten však budovu nadměrně zatěžoval.

Od roku 1958 zámek využíval Československý rozhlas. V letech 1959–1960 byl zámek nákladem Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje restaurován. Při tom byla objevena na části prvního patra východního průčelí a na schodišti i v interiéru jižního traktu pozdně gotická omítka, zdobená malovaným kvádrováním. Odkryto bylo i pozdně gotické ostění zazděného okna v severní zdi jižního křídla.

Roku 1982 se uživatelem celého objektu stal Československý státní rozhlas Praha, který zde později zřídil archiv hudebních nahrávek. Tomuto účelu budova sloužila až do roku 2006, kdy byl archiv odstěhován do Prahy.

Jedná se o dvoupatrovou budovu na půdorysu pravidelného čtyřúhelníku o hraně 45 metrů, která má zachované jižní a východní křídlo s nevysokou osmibokou věží se stanovou střechou. Fasádu zámku bohatě zdobí renesanční figurální (převážně biblická) a psaníčková sgrafita.
Zámek je obklopen vodním příkopem, přes který vede klenutý kamenný most (nahradil původní padací). V interiéru se dochovaly renesanční krby a ostění, za pozornost stojí i bývalá kaple sv. Salvátora v přízemí nebo rytířský sál v prvním patře.

Zámek, dlouhodobě nepřístupný veřejnosti, byl po 70 letech zpřístupněn v září 2009 v rámci Dnů evropského dědictví. Během dvou dnů jej navštívilo přes 2000 zájemců.