Sloup Panny Marie v Chrastavě

Článek je součástí seriálu Mariánské, trojiční a světecké sloupy

Dalším z míst, které na svých cestách spíš míjíme, než abychom v něm zastavovali, je Chrastava. Město velmi poničené bleskovou povodní v roce 2010 a město, které se z pohromy rychle vzpamatovalo. Na jeho hlavním náměstí (1. máje) je k vidění historicky a umělecky nejcennější památka města, barokní mariánský sloup. Sloup (no, sloup – ono je to docela nesloupové těleso) pochází zřejmě z roku 1732 a je od neznámého autora. Odborníci soudí, že dílo vytvořili sochaři z dílny Matyáše Brauna. Stavba byla prý zaplacena z dobrovolných darů těch, kteří přežili morovou epidemii. Materiálem je pískovec z nedalekého lomu.

Oč skromnější jsou informace na internetu, o to více materiálů soustředili autoři knihy Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v libereckém kraji, jsou mu věnovány strany 214 až 220.

Mohutný prolamovaný odstupňovaný pylon oblého půdorysu nese na sedm metrů vysokém vrcholu titulní plastiku Panny Marie, pod kterou sedí čtyři andělé – putti.

Vrcholová socha Panny Marie

Sochy andílků (putti) kolem vrcholové sochy

Na nejspodnější úrovni sloupu stojí osm světců: sv. Jan Nepomucký, sv. Antonín Paduánský, sv. Vavřinec, sv. Florián, sv. Vít, sv. Václav, sv. Šebestián a sv. Josef s Ježíškem (některé prameny uvádějí místo Josefa mylně sv. Rocha).

Sochy světců po obvodu sloupu

Údajné datum vzniku je překvapivě uváděno nikoli v dostupných tehdejších historických pramenech, ale až v Resselově vlastivědě Liberecka z let 1903-1905. Ta uvádí pověst, že hlavním iniciátorem byl místní kovářský mistr po morové ráně, ovšem hned dodává, že o žádné epidemii v tomto období není záznam a navíc většina zpodobněných světců nemá s morem souvislost.

V roce 1831 chrastavský rodák, štafíř a malíř Michael Kandler v jednom svém dopise zmiňuje, že na sloupu z roku 1734 (letopočet byl údajně někde na sloupu vyryt a potvrzuje ho i soupis soch města z roku 1836) má podíl jeho praděd Georg Kandler – dokonce že byl autorem nákresu. Doloženo je, že v té době byl městským purkmistrem Johann Georg Kandler, autorství ale žádný dokument nepotvrzuje.

Sloup byl několikrát restaurován (1832, 1881, 1901, 1960, 1973-1974, 1994), o většině těchto oprav se v dokumentech dochovaly rozpočty na plánované práce, podrobné údaje se jmény řemeslníků i výší vyplácených částek. Je v nich sice trochu hokej, protože na jednu a tu samou práci existují variantní listiny a není jasné, které z nich vlastně byly platné, zajímavé ovšem je, že řemeslníci za kvalitu odvedené práce ručili svými nemovitostmi. Z popisů také vyplývá, že jak sloup, tak sochy byly barevné a bohatě zlacené a že už v době prvních oprav mnohé „figury postrádají některé údy“, takže lze dovozovat, že buď (ne)kvalita prací či vandalismus asi nejsou jen moderní vymožeností. Potvrzuje to i fakt, že už u druhé opravy (cca 50 let po té první) argumentuje farář skutečností, že „nemá-li se stát statue stát ruinou, je nutno vážně pomýšlet na její nové restaurování“. Zatím poslední restaurování proběhlo v letech 2011-2012 za podpory evropských peněz a na stavu sloupu je to znát.

Sloup je kulturní památkou:

Pískovcový sloup se sochou Panny Marie z roku 1734 stojí v jihozápadní části náměstí. Sousoší nechali zřídit měšťané prostřednictvím starosty Johanna Georga Kandlera. Na dvoustupňovém schodišti se nachází masivní prostorově členěný válec soklu, na kterém stojí užší válec se čtyřmi nikami. Památka vrcholí sochou Panny Marie Immaculaty, kolem níž sedí na římse čtyři putti. Panna Marie oděná v bohatě řasené drapérii stojí na srpku měsíce. Její svatozář je vyskládaná z dvanácti hvězd. Na pilastrech mohutné spodní části sloupu nalezneme osm soch. Klečící sv. Jan Nepomucký je oděn v bohatě řaseném kanovnickém rouchu tvořeném mimo jiné klerikou, rochetou a almucí. Kolem hlavy má svatozář, na které původně bývalo pět hvězd. Socha sv. Antonína Paduánského oděná v jemně řasený řeholní hábit je zobrazena v kontrapostu s volnou levou nohou. Na levé paži má posazeného Ježíška. Svatý Vavřinec zobrazený v obdobném postoji je oděný v jemně zřasené jáhenské dalmatice. Levou rukou přidržuje rošt. V oděvu římského vojáka vidíme zobrazeného sv. Floriána s mečem a korouhví, který v pravé ruce nese vědro s vodou. Socha sv. Víta se představuje v jemně nařaseném civilním vznešeném oděvu. V levé ruce drží knihu, na které stojí kohout a v pravé ruce přidržuje palmovou ratolest. Esovitě prohnutá socha sv. Václava v mírném nakročení je zobrazena ve zbroji s praporcem, štítem s orlicí a na hlavě má posazenou knížecí čapku. Ke kmeni stromu přivázaný sv. Šebestián má tělo zahalené pouze bederní rouškou. Z levé strany mu na pomoc spěchá anděl. Socha sv. Josefa oděná v bohatě řasený spodní šat a svrchní plášť vede levou rukou Ježíška a v pravé ruce drží zavřenou knihu.

Cedule informující o posledním restaurování sloupu

Zvláštní je, že mezi sochami světců je „přimíchán“ další, tentokrát stojící andělíček, o němž se vlastně žádné prameny s výjimkou v knize citovaných restaurátorských zpráv nezmiňují.

Svatý Jan Nepomucký