Hrad Hamrštejn (Hammerstein)

Předpokládám, že mnozí znají železniční trať z Varnsdorfu do Liberce a vědí, že se na ní nachází zastávka Machnín hrad. Hrad proto, že v jejím těsném sousedství se nachází zřícenina Hamrštejn. Ovšem kolik z těch, co to vědí, tady někdy zastavilo?  Nad zákrutem Lužická Nisy se nachází zřícenina hradu Hamrštejna (německy Hammerstein). Sice k němu nevede žádná turistická značka, jen se dole pod tratí míjejí žlutá s modrou, ale hrad nelze minout, vede k němu přes koleje prošlapaná cestička a v současné době ho nekryje žádné listí, takže je vidět ze všech stran.

Co se týče významu a historie, je toho na netu k nalezení poměrně hodně. O tom, že nešlo o žádnou druhořadou stavbu svědčí i fakt, že se hrad dostal do encyklopedického díla Dobroslavy Menclové České hrady, konkrétně ve druhém svazku je o něm řeč na stranách 95 a 96, kde je svou dispozicí přirovnáván ke hradu Trosky. Protože internetové texty se zabývají ve větší míře letopočty a jmény, využiji raději zmíněné knihy, která je věnována stavební historii.

Hrad obklopený strmými svahy byl postaven na skalnatém hřebenu Zámeckého kopce (375 m n. m.), z něhož vystupují dva vrcholy – na obou jsou postaveny věže, obehnané dodnes částečně zachovalou zdí. Úzký ostroh, oddělený od zbytku hřebene příčným příkopem, je ze tří stran obtékán řekou, která kolem něho uzavírá těsnou kličku a tak ho z těchto stran chrání (převýšení je udáváno kolem 70 metrů).

Oválný opevněný prostor dosahuje délky až 67 a šířky až 26 metrů. Větší věž na severovýchodní straně sloužila jako obytná. Z ní se bohužel mnoho nedochovalo. Půdorys byl zřejmě čtvercový se zaoblenými rohy, stěny byly dlouhé kolem 10 metrů a jejich tloušťka se pohybovala kolem 1,5 metru. Menší nepravidelně okrouhlá věž nad šíjovým příkopem pravděpodobně plnila funkci hlásky a pozorovatelny. Je poměrně dobře zachovalá a přístupná po schůdcích vytesaných ve skále. Průměr je cca 9 metrů a zdi dosahují tloušťky až 2,5 metru.

Věže spojoval protáhlý ovál hradební zdi, ponechávající kolem nich prostor parkánu. Cesta vstupovala do nádvoří mezi věžemi vprostřed jihozápadní zdi, mezi proti sobě o cca 2 metry posunutými konci hradby. Na plošině uvnitř opevněné části nebyly nalezeny žádné zbytky kamenných budov, předpokládá se tedy, že případné stavby (např. hradní palác) zde byly dřevěné, čemuž nasvědčují otvory po stropnicích. Přístupová brána do hradu se spolu s částí zdi zřítila až roku 1882.

A ještě jednu citaci (z knihy Hrady a zámky Libereckého kraje od Rudolfa Anděla a Jana Kabíčka) – “ … léta nemohla zcela zničit dobře stavěný hrad … středověcí zedníci svému oboru dobře rozuměli. Provedení je pečlivé a i malta je dobrá …“ O kterépak „naší“ stavbě to po čtyřech stovkách let bude moci někdo napsat?

Něco z historie z netu a knih:

Přesné datum založení hradu není známo. Poprvé je (jako již stojící) zmíněn roku 1357 v listině. kterou Bedřich z Biberštejna přislíbil věrnost císaři Karlu IV. Sloužil tehdy jako správní centrum jihozápadní části biberštejnského panství, jehož centrem byl Frýdlant. Obecně se soudí, že název hradu souvisí s existencí jednoho z nejstarších hamrů v Čechách. Dnes umístění této středověké železárny neznáme, protože hamr zanikl již koncem 16. století. Poloha hradu na nejzazším západním okraji bibrštejnského panství napovídá o snaze bránit jeho územní celistvost proti rodu Donínů na sousedním hradě Grabštejně. V literatuře často uváděná domněnka o ochraně dolů na železnou, olověnou, měděnou a stříbrnou rudu u Andělské hory není správná, protože doly leží na panství Donínů a Biberštejnové tak neměli důvod investovat do stavby hradu k ochraně majetku cizího (a často nepřátelského) šlechtického rodu.

Posádku hradu tvořilo několik desítek mužů pod velením purkrabího. Vrchními pány hradu byli sice frýdlantští Biberštejnové, ale v jeho dějinách vystupuje po dlouhou dobu slezský rytířský rod Dachsů, jehož několik příslušníků žilo v okolí Litomyšle, a kteří přišli do služeb Biberštějnů z východu Čech. Prvním známým purkrabím byl roku 1409 Hans Dachs. Mikuláš Dachs (dříve purkrabí na Frýdlantě) je doložen jako purkrabí na Hamrštejně v listině z 25. září 1411, kterou se Jan z Biberštejna vzdal patronátního práva ke kostelu v Liberci ve prospěch kláštera sv. Tomáše v Praze. Patrně v této době byl celý liberecký díl biberštejnského panství spravován z hradu Hamrštejn. Mikuláš svého pána přežil a sloužil i Janovým synům Hanuši, Václavu a Oldřichovi.

Mezi léty 1414 až 1425 zde byl purkrabím Fredemann z Gersdorfu. V době husitské patřili Biberštejnové k protivníkům husitů a do protikališnického tábora tak patřil přirozeně i Mikuláš Dachs, který se stal znovu purkrabím (vyhlásil hned v roce 1419 nepřátelství Pražanům), a posádka hradu Hamrštejn. Jejich postavení bylo poměrně problematické – pouhých 10 km od hradu byl husity obsazený Grabštejn, husitskou posádku měla i dřevěná tvrz v Chrastavě a posádka nedalekého Raimundu byla značně nespolehlivá. Není jisté, zda posádka Hamrštejnu postupovala proti husitům aktivně, je však známo, že Dachs dodával do Lužice cenné zprávy a že na hrad zajížděli žitavští poslové. Když ale roku 1424 táhl kolem Hamrštejna na Žitavu husitský hejtman Boček z Poděbrad (dobyl a vypálil královský hrad Karlsfried), uzavřel s ním Mikuláš Dachs zřejmě příměří, aby získal čas k zesílení hradního opevnění. Když došlo roku 1428 nedaleko odtud, mezi Chrastavou a Machnínem, k bitvě mezi lužickými žoldnéři a zadním vojem husitského hejtmana Jana Kralovce, hledal Mikuláš Dachs spojence u zhořeleckých měšťanů. Husité byli poraženi a neutralita mezi nimi a Dachsy skončila. Roku 1431 byl proto zajat husitskými hejtmany Janem Kolúchem z Vesce na Falkenburku, Křížem na Krucemburku a Václavem z Lobkovic a musel se vykoupit za 700 kop grošů českých. O rok později stál pro změnu na straně grabštejnského hejtmana Mikuláše Kajšperka, spojence husitů.

Roku 1433 napadli žoldnéři Oldřicha z Biberštejna část grabštejnské husitské posádky, vracející se z nájezdu na Frýdlantsko, a porazili ji. Svého vítězství pak využili, podnikli výpad k Chrastavě a tamní tvrz vypálili. Snad aby husité náhradou získali jiné opevněné místo, zformovali u Českého Dubu oddíl o 400 jezdcích pod velením Jana Čapka ze Sán, který vytáhl proti Hamrštejnu. Dne 23. února vyslal ještě Dachs do Zhořelce posla s žádostí o pomoc. Než však ta dorazila, drželi již Hamrštejn husité (oblehli a dobyli hrad kolem 20. března), kterým se obránci patrně pod tlakem mnohonásobné přesily po dohodě vzdali. Hrad zůstal v husitských rukách až do roku 1435, kdy se vrátil zpět do Dachsova držení.

Po skončení husitských válek se rozhořelo množství regionálních konfliktů mezi jednotlivými šlechtici. Zatímco na Českolipsku došlo k válce mezi Lužicí a Vartenberky, na Liberecku došlo k bojům mezi Biberštejny a Doníny. Roku 1450 se Biberštejnové přidali k vojsku lužických měst, které oblehlo a po třech týdnech dobylo Grabštejn, následkem čehož se Václav z Donína musel zavázat, že již nebude bojovat proti Lužici. Roku 1467 napadl Mikuláš Dachs Chrastavu a vzápětí se Donínové v odvetu na čas zmocnili Hamrštejna. Zhořelec však poskytl posily Doníny se podařilo „vystrnadit“. Od roku 1452 do roku 1486 byl purkrabím na Hamrštejně Heinz Dachs, starší syn Mikuláše Dachse, který se dal do služeb saských knížat, bratrů Bedřicha a Viléma.

Ve druhé polovině 15. století se stal hrad předmětem majetkového sporu přímo v biberštejnské rodině. Od roku 1454 patřil hrad Oldřichovi, Václavovi a Bedřichovi z Biberštejna. Spor o jeho vlastnictví poté vyhrál Václav z Biberštejna, po roce 1463 patřil již jen jemu. Ten stál za vlády Jiřího z Poděbrad na straně uherského krále Matyáše. Protože však po uzavření smíru roku 1478 neuznali Václav a Bedřich z Biberštejna včas za českého krále Vladislava II. Jagellonského, byl Hamrštejn prohlášen roku 1487 za propadlé léno. Hejtman litoměřického kraje Jan z Házmburka hájil zájmy českého krále a vojensky obsadil Hamrštejn, aby nedošlo k jeho odtržení od českého léna. Heinzi Dachsovi byl hrad odejmut a purkrabím se stal Hanuš z Rechenberka. Hanuš byl nařčen Janem z Donína na Grabštejně z neoprávněného držení jeho vesnic Machnín, Krásná Studánka, Svárov a Molberk. Zatímco Machnín tehdy připadl Donínům, zbylé vesnice měly patřit Hamrštejnu. Koncem 15. století vedli dva biberštejnští leníci Hanuš a Helfrych z Mekova o Hamrštejn spor, který rozhodl jako zprostředkovatel kníže Jiří Saský. Roku 1492 Hanuš svůj podíl Helfrychovi prodal. Vrchními pány zůstávali dále páni z Biberštejna (bratři Oldřich a Matyáš), i když často museli svá páva a dědické nároky hájit soudně či se zbraní v ruce.

Na počátku 16. století připadl hrad jako zástava Ulrichu (Oldřichu) Gotschovi (Gotsche Schoffovi), který r. 1506 pronásledoval skupinu lupičů přepadající kupce až k Liberci, kde jich deset zajal. Byli popraveni ve slezské Svídnici, kde byl Schoff hejtmanem. Zemřel na tehdejší dobu v neuvěřitelně vysokém věku 90 let.

Když nastoupil vládu král Ludvík Jagellonský, propůjčil hrad roku 1517 opět Oldřichovi V. z Biberštejna. Když ten v roce 1521 zemřel, spravoval panství strýc jeho nezletilých dětí Jáchyma II. a Anny Jan VI. z Biberštejna. Se svou manželkou patřil k ochráncům českých bratří, ale přesto v době povstání proti Ferdinandovi I. roku 1547 poslal vojsko do Budyšína proti saskému kurfiřtovi a tím ušel potrestání. Jáchym II. z Biberštejna převzal vládu nad statky do svých rukou, ale naplnil ji četnými soudními spory se sousední šlechtou o rušení hranic panství. Byl také přísným pánem svých poddaných, z jejichž pozemků utvořil kolem roku 1540 panské dvory v Liberci a Machníně. Roku 1545 došlo k uzavření vleklého (bezmála 100 let) sporu mezi Doníny a Bibrštejny o ves Machnín. Výsledkem bylo vítězství Donínů a naprostá izolace hradu. V rozsudku se píše, že k hradu patří jen to „kam dopadají kapky vody ze střechy“.

Protože poslední pán z Biberštejna Kryštof zemřel 15. prosince 1551 bez potomků (vymřela tak frýdlantská větev rodu), připadl jeho majetek králi Ferdinandovi I. Po krátkém období, kdy byl zastaven Hohenzollernům, koupil jej 1. dubna 1558 za 40 000 tolarů královský hejtman Horního a Dolního Slezska Bedřich z Redernu.

Ve smlouvě z 1. dubna 1558, kterou zakoupil Bedřich z Redernu frýdlantské a liberecké panství, je Hamrštejn již uváděn jako pustý. Nevíme, zda byl opuštěn po požáru, nebo poškozen při bojích se sousedními Doníny o Machnín a Ostašov, jak tvrdí někteří starší vlastivědní pracovníci.

Hrad je kulturní památkou:

Ze skalnaté homole, nacházející se v meandru Lužické Nisy, vybrané jako staveniště hradu, vybíhají dva vrcholy. Na obou vznikly věže netypických půdorysů. Menší (severní) je nepravidelně okrouhlá a větší (jižní) pak čtyřúhelná se zaoblenými nárožími. Minimálně druhá z nich měla obytný charakter. Kromě ní však obytnému provozu hradu sloužila ještě velká dřevěná budova, která byla přiložena k obvodové hradbě v prostoru sedla mezi oběma věžemi. Hradba v měkké křivce sledující obrys volně stojících věží celý areál hradu uzavírala. Vstupní brána se nacházela severní části sedla na úpatí severní věže. Hamrštejn představuje svéráznou zjednodušenou reakci na vyvážené dvoupalácové či dvouvěžové dispozice doby Karla IV. Hrad je nejstarší dochovanou stavbou na území Liberce.

Dodnes se zachovala obvodová hradební zeď, vysoká skoro 2 m, zbytky dvou věží, zdiva obytné budovy a ve skále vytesané sklepy. Severní věž má v průměru asi 10 m a zdivo asi 1,5 m silné, jižní má zdivo o metr silnější a ještě dnes je asi 10 m vysoká; byla to hlavní obranná věž hradu. Hradní brána ležela v jižní části hradby, která se 9. září r. 1882 zřítila do údolí.

kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI. – Východní Čechy (Svoboda Praha 1989)
kolektiv: Umělecké památky Čech 1 A-J (Academia Praha 1977)
Tomáš Durdík: Encyklopedie českých hradů (Libri 1995)
Rostislav Vojkovský: Hamrštejn – Zřícenina hradu západně od Liberce (Putujeme po hradech a zámcích 2013)