Že tu u nás máme České a Saské Švýcarsko, to ví každý Výběžan. Ovšem že necelou hodinku cesty od nás se nachází Úštěcké Švýcarsko, to víte? Ono to označení moc zažité není, ani vygooglit se o něm nic moc nedá. Už podle názvu je ale zjevné, že když se vypravíte na výlet do Úštěka, není to daleko. Jediným objektem, který je do Úštěckého Švýcarska jednoznačně řazen i v městských informačních materiálech, je skalní útvar Opičí hlava, dříve prý oblíbené výletní místo turistů z blízka i daleka.
Cesty k němu vedou dvě – buď po prohlídce barokního areálu v Ostré pokračujete lesem po žluté turistické značce, nebo se vydáte z Úštěku po červené přes Svobodnou ves a od Lukovska pak odbočíte po žluté. Ať už si vyberete kterýkoli směr, nejlepší je to vzít okruhem kolem dokola a nevracet se stejnou cestou.
Jedná se o pískovcový skalní útvar v místě zvaném Havraní důl a silueta je opravdu nezaměnitelná. Přímo u cesty u turistického rozcestníku stojí krytý dřevěný altán s posezením, ovšem nevěřte tvrzení, že nejlepší výhled je právě z něho. Pokud máte bystré oči, objevíte za ním prošlápnutou cestičku na vrchol dalšího skalního útvaru, který je Hlavě přímo naproti a z níž je na celé údolíčko opravdu super výhled.
Jenže já se prvotně rozhodl, že se podívám přímo k Opičí hlavě a pustil se od altánu dolů do údolí. Důrazně doporučuji – nezkoušejte to. Ono to na první pohled nevypadá, ale mezi mladým smrčím jsou všude maliníky a když jsem stál mezi větvemi ze všech stran omotán šlahouny, jejichž ostny mi pronikaly skrz kalhoty i bundu až na kůži, začal jsem přemýšlet o Šípkové Růžence. Každý krok, při němž jeden odstraněný šlahoun nahradily dva další, byl utrpením, a na focení a cestu k úpatí skály jsem v tu ránu zapomněl.
Naštěstí se mi podařilo uniknout a dostat se k cestičce na již zmíněný protější vrchol, který sice z jedné strany příliš důvěry ve svou stabilitu nebudí, ale výhled z něho mi vynahradil krvácející nohy.
Když teď koukám dodatečně na fotky, chtělo to zkusit obejít širším obloukem z druhé strany – no, třeba se pod čumák dostanu někdy příště…
PS: Cestou od altánu k Lukovsku narazíte na studánku, která mě jen a jen utvrzuje v tom, že všechno už je dávno zmapováno a na vše existuje nějaká evidence. K nahlédnutí zde.
