Některé zamýšlené texty mi jdou velmi ztěžka, protože si u nich kladu otázku, zda vlastně nejsou kontraproduktivní. Docela nerad bych se stal tipařem…
Úvodní foto: Betlém rumburských kapucínů v klášterním kostele sv. Vavřince
Když jde člověk do lesa, předpokládá, že stolovou horu či vodopád si domů nikdo neodnese. U soch už je to diskutabilnější, natož třeba smírčí kameny, které občas končí i u někoho na zahrádce. Boom vykrádaček církevních objektů je sice zřejmě za námi (buď toho v kostelech už moc nezbylo, nebo se o tom už prostě jen nepíše), ale dlouho jsem rozmýšlel, jestli upozorňovat zrovna na betlémy v nich. Jak to komentovala i Klára Mágrová: „Řada betlémů byla po 1945 rozkradena a po 1989 zcela odcizena, z toho pramení neochota o nich moc mluvit.“ Snad se tedy už nic nestane, jejich sezona tento týden končí a do příštích vánoc snad článek zapadne…
O nejrůznějších místech, kde je sbírky betlémů možno vidět, jsme psal – ať už tady u nás, nebo v jiných koutech vlasti. I o tom, že se tu betlémářská tradice obnovila a spoustu zajímavých věcí je možno vidět i v „běžných“ domácnostech.
Kdo některou z místních akcí či výstav navštívil, měl by vědět, že do obyčejných obydlí se jesličky dostaly dodatečně, po josefínských reformách – jejich původní místo totiž bylo v kostelích. Tam je v některých případech dodnes můžeme najít. Ovšem pravda, hledat k nim cestu není příliš jednoduché, místní kostely nejsou zrovna obvyklým výletním místem, nemají otevírací dobu a svůj vystavený betlém příliš nepropagují.
Pokud chcete nějaký regionální teoretický základ, nezbývá než doporučit knížečku Betlémy a betlemáři Šluknovského výběžku od Hanse Bergmanna, kterou se podařilo oživit a vydat v roce 2000 Kruhu přátel muzea Varnsdorf (a lze ji stále ještě sehnat) nebo brožurku Betlémářství na Rumbursku od Ester Sadivové. Vybaveni příslušnými informacemi se k některým kostelním betlémům můžete dostat, většinou v době bohoslužby, na některé narazíte takřka omylem.
Svůj kostelní betlém alespoň částečně propaguje Šluknov, kde jsem byl minulé svátky.
Pokud to šlo, využil jsem viditelnost betlémů při různých koncertech. Ve Chřibské to bylo překvapení, nevěděl jsem o něm. Pan Jaroslav Pšenička mi k němu napsal, že Joseph RUPRECHT v „Das nordbohmische Krippenreich“ o něm píše: „V roce 1900 byl na žádost kaplana P. Heinricha Marschnera postaven v kostele sv. Jiří nový betlém. Velmi pěkné figury byly dílem z Oberammergau a krajina od kostelního malíře Josefa Neumanna jun. V roce 1930 byl tento betlém renovován Eduardem Kindermannem z Jiříkova.“
U sv. Bartoloměje jsem byl dvakrát – jednou při koncertě, podruhé při obchůzce. Původně tu byl do 1910/1911 vystavován deskový betlém, který se stavěl na hlavní oltář. Jeho součástí bylo i malované pozadí, opět cituji od Kláry Mágrové: „Dochovalo se pouze plátno s anděli a pastýři, deskové figury jsou neznámo kde. Plátno se našlo v roce 2009 v depozitáři Lorety a nevědělo se, jakému účelu původně sloužilo. Díky Jaroslavu Pšeničkovi z Rumburku a srovnání se starými fotografiemi se určil jeho původ. Protože se plátno nějakou dobu používalo i u nového betlému od F. Demetze z Tyrolska, došlo k jeho částečnému přemalování. Postavu oslíka a volka nahradila lehce načrtnutá kamenná zeď. Pečlivě se malovalo jen to, co bylo vidět, ostatní jen letmo.“ Plátno mohli vidět účastníci obchůzky po betlémech výjimečně vystavené v kostele sv. Vavřince v Loretě.
Plátno vystavené při betlémářské exkurzi počátkem roku 2016:
O „novém“ betlému mi Klára Mágrová napsala: „Jesličky pocházejí z roku 1911. Betlém zaujímá plochu 4×2 m. Oproti ostatním kostelním betlémům na Šluknovsku je nezvyklý původ betléma. Na jeho vzniku se nepodíleli místní řezbáři. Figury byly vyřezány v údolí Gröden v Jižních Tyrolech ředitelem tamní řezbářské školy Ferdinandem Demetzem. Betlém se staví v hlavní lodi děkanského kostela. Zajímavostí je velikost betlémových figur. Polychromované figury mají neobvyklou výšku. Jsou vysoké takřka jeden metr.“
Při betlémářské exkurzi počátkem roku 2016:
Využil jsem i koncert v Jiřetíně pod Jedlovou, tady je „úžasný, památkově chráněný deskový betlém, o který se stará pan Karel Bezchleba“, jak píše Klára Mágrová. Velmi podrobný článek o něm vyšel v Děčínských vlastivědných zprávách (ty by měly být k nahlédnutí ve varnsdorfském muzeu).
V roce 2017 k tomuto unikátu zamířila i exkurze, pořádaná České Švýcarsko o.p.s. – a pan Bezchleba přichystal betlém v jeho plné kráse, včetně bočních pláten:
Další betlémy jsem v době sestavování původního textu neviděl (což se s plynoucím časem změnilo). O některých z nich mi poskytla info + foto již několikrát zmiňovaná Klára Mágrová:
Jiříkov, Bazilika Panny Marie Pomocnice křesťanů ve Filipově – o stavbu betléma v poutní bazilice minor se roku 1934 postarali dva významní řezbáři a malíři z Jiříkova. Betlémové figury vyřezal Anton Wendler. Pozadí namaloval Eduard Kindermann. Velký kostelní betlém zachycuje kromě postav Panny Marie, Ježíše a Josefa pastýře se stády ovcí a mudrce s dary. Neobvyklá je velikost postav. Betlémové figury jsou vysoké jeden metr.
Časem jsem se dostal i k tomuto betlému, a to hned několikrát:
Staré Křečany, kostel sv. Jana Nepomuckého – první betlém s figurami od Josefa Maye ze Šluknova (1828-1897) je připomínán roku 1880. Druhý kostelní betlém z roku 1934 má rozměry 3×2,5 m. Dochoval se do současnosti. Betlémové postavy pocházejí od řezbáře Johanna Herbricha ze Starých Křečan (1869-1938) a jsou rozpoznatelné svou plností a oblostí. Další postavy doplnil Anton Müller z Rumburku (1851-1945), zvířata Raimund Jäntsch (1885-?) z Brtníků. Krajina a prvky architektury pocházejí z dílny Eduarda Kindermanna z Jiříkova (1867-1949). Betlém kdysi stavěl Johann Marschner, Anton a Ferdinand Klingerovi. V posledních letech o betlém příkladně pečoval kostelník Jan Mänzel.
Betlém ze Starých Křečan – foto Jan Roda
Ve Varnsdorfu je betlém v kostele sv. Petra a Pavla na náměstí, není původní, pochází z odstřeleného kostela sv. Václava z Fukova, tudíž unikát. Dostat se k němu ovšem nebylo jednoduché. Na přelomu let 2014/2015 byl vystaven betlém zela jiný. S vystavenou směskou si moc nevěděli rady ani odborníci – pozadí snad původem z Tyrol, postavičky v pozadí od F. Rosche z původního fukovského betlému. Pan Roda postupně vypátral, že velké postavy v popředí pocházejí od Franze Rabisera (1889-1953), tyrolského řezbáře s vazbou na řezbářský region St. Ulrich, který ve dvacátých a třicátých létech měl dílnu ve Fulneku (vyřezal např. 12 apoštolů v životní velikosti pro kostel ve Vítkově). Spolupracoval s restaurátorem J. Seidlerem (1896 -1972). Pozadí v dálce je dle prospektu dílem řezbářské dílny J. Rifessera z St. Ulrich, které nabízel pod objednacím číslem 400 na přelomu 19. a 20. stol. Stálo to kolem 300 K, ale i s figurkami. Kde se tu tento betlém vzal, je mírná záhada.
K tomu fukovskému jsem se dostal až v roce 2016:
O betlém v kostele Navštívení P. Marie v Lobendavě se starali manželé Kerhartovi. Od roku 2015 je zapůjčován na výstavu betlémů v Mikulášovicích.
Odcizeny byly betlémy v kostele sv. Vavřince v Království a v kostele sv. Jiří v Jiříkově. Neví se, kde je betlém z kostela sv. Mikuláše v Mikulášovicích (tam je k vidění alespoň jednodenní výstava) a z kaple ve Valdeku.
Betlémy v dalších obcích možná jsou, možná ne – Velký Šenov, Lipová, Krásná Lípa? Třeba se ještě někam podívám, třeba bude i příště kam…
Na sklonku roku 2014 se mi podařilo objevit jeden betlém v kostele sv. Františka z Asissi, který jsem konzultoval s panem Rodou (více zde ->)
Figury vystavené v kostele sv. Šimona a Judy v Lipové na přelomu let 2015/2016:
Při již několikrát zmiňované exkurzi po betlémech Šluknovského výběžku se dostalo i na betlém v Dolní Poustevně v kostele sv. Michala. Podrobnosti o ně jsou ke čtení na webu místní farnosti zde ->
V sezóně 2016-2017 byl v Rybništi v kostele sv. Josefa vystaven následující betlém. Protože jsem fotil a nedělal si poznámky, nejsem schopen o něm uvést bližší podrobnosti. Jde snad o betlém nepůvodní (Chomutov?), nově restaurovaný.
