Kaple Nejsvětější Trojice u Mikulášovic

Troufám si tvrdit, že tuto stavbu zná každý, kdo se po Výběžku občas pohybuje. Nelze ji na cestě mezi Brtníky a Mikulášovicemi přehlédnout.

Kolik lidí ovšem ví, co je to vlastně zač, či kolik lidí tu někdy zastavilo, aby si stavbu prohlédlo zblízka, to už je jiná otázka.

Barokní kaple Nejsvětější Trojice (Dreifaltigkeiskapelle) se nachází necelý půlkilometr za odbočkou na Velký Šenov po levé straně na místě zvaném zvané Fünf-Linden-Kapelle (U Pěti lip). Původně tu stávala dřevěná stavba z konce 17. nebo na počátku 18. století (přesný rok výstavby a podoba původní stavby nejsou známé) se šindelovou střechou (je zachycena na Müllerově mapě z roku 1723). Novou kapli na neobvyklém trojbokém půdorysu v letech 1741 až 1742 vystavěl mikulášovický stavitel Hans Jacob Wähner. O její výstavbě se uvažovalo již v roce 1733, stavět jí měl zednický mistr Zachariáš Hoffman z Lipové. Některé prameny nasvědčují tomu, že snad s výstavbou v roce 1736 opravdu započal a Wähner jí pak jen dokončil. Jedna z renovací trojboké kaple proběhla roku 1894 a přispěl na ní spolek velikonočních jezdců z Mikulášovic a Wähnerovy potomci. Výstavbu objednal lipovský starohrabě Leopold Antonín Salm-Reifferscheidt (1699–1769).

Nezvyklá centrálně uspořádaná stavba s konkávně vykrojenými rohy symbolizuje trojjedinost Boha, je vystavěna z pískovcových kvádrů a ač web města tvrdil ( a stále ještě tvrdí – květen 2020), že zvonovitá střecha je měděná, i pod sněhem je jasně vidět, že je na ní břidlice (měď byla několikrát ze střechy ukradena, proto byla nakonec zvolena „bezpečnější“ krytina). Střechu, v níž byly původně umístěny tři drobné vikýře, korunuje také trojboká prázdná (bez zvonu) ozdobná kamenná lucerna s dvojitým křížem. Vnější stěny jsou bez oken, celé obložené pískovcem s lizénovými rámci. Kaple má tři vysoké portály zakončené půlkruhovým obloukem, od konce 60. let prázdné, bez dveří a zárubní. Původně byly shodně řešené: zárubně byly zhotovené z místního granodioritu a osazené obdélníkovými dvoukřídlými dveřmi, na které navazoval rovným překladem oddělený světlík.

Interiér kaple byl plochostropý, strop však chybí a je tak odhalená kamenná klenba. Podlahu pokrývají velké pískovcové kvádry. Interiér byl původně omítnut, dnes je na mnoha místech vidět vnitřní cihlové zdivo. V rozích mezi vchody se nacházejí tři dávno zdevastované prázdné niky vyzděné převážně z pálených cihel, ve kterých byly původně umístěné oltáře s obrazy. Hlavní oltář nesl obraz Nejsvětější Trojice, vedlejší pak obraz Navštívení Panny Marie a dřevěný krucifix. Oltáře s obrazy zmizely po roce 1967. Dnes je tu pár malých obrázků, kytiček a svíček.

Stačí jen zastavit a jít se podívat.

Od 4. dubna 1966 je kaple zapsána jako nemovitá kulturní památka (Památkový katalog)

Aktualizace 2017:

Petr Karlíček a Jan Němec v knize Mikulášovice: Dlouhá historie nejdelšího města českého severu odkazují do říše tradovaných historek tu, že Wähner stavěl kapli jako „test“ přes náročnější stavbou kostela. Na stranách 60 a 61 uvedené knihy se kaplí zabývají podrobněji: Již 4. září 1736 uzavřel stavebník hrabě Leopold Salm-Reifferscheidt a hraběcí stavitel Zacharias Hoffman smlouvu, na jejímž základě měl Hoffmann provést stavbu dle plánu zhotoveného samotným hrabětem Leopoldem. Výstavbu nové kaple nehradil hrabě sám – 333 tolarů a 3 groše měly být čerpány z prostředků vybraných od dobrodinců a od místního Bratrstva Bolestné Matky Boží pod černým škapulířem…. k realizaci nedošlo, starohrabě byl zaměstnán vojenskými povinnostmi a stavitel Hoffmann řešil zejména výstavbu nového zámku v Lipové … teprve 30. srpna 1742 předložil starohraběti Leopoldovi Antonínovi Salm-Reifferscheidtovi rozpočet pro výstavbu kaple, zcela jistě již podle vlastního návrhu. Suma 600 tolarů (a čtvrtka piva) dvojnásobně přesahovala původní finanční předpoklad. Ještě roku 1742 byla stavba zděné barokní kaple, odlišné od původního plánu z roku 1736, dokončena.

Do neobvyklé kaple … se vcházelo trojicí dveří, v interiéru se nacházely tři drobné oltáře. Hlavní oltář zdobil obraz Nejsvětější trojice, boční obraz Navštívení Panny Marie a dřevěný krucifix. Kaple byla pro svou odlehlost častým terčem zlodějů a vandalů, a to již v době svého vzniku…

Aktualizace 2020:

Místní patrioti značně posílili informace na wikipedii:

Na základě kroniky rychtáře Johanna Endlera (ve funkci 1835–1850) byla do vlastivědné literatury převzata mylná informace, že autorem stavby byl údajný zemský stavitel a mikulášovický rodák z čp. 193 Hans Jacob Wähner, který měl na kapli předvést své dovednosti, aby mu mohla být svěřena výstavba nového mikulášovického kostela.

Kaple nebyla v dalších letech po svém vzniku přestavována, procházela však průběžnými opravami. Celková renovace a výměna střešní krytiny přišla v roce 1894 a významně se na ní podílel místní Spolek velikonočních jezdců. Na kamenech tvořících vnější fasády se nachází řada letopočtů dokládajících opravy, a to 1791, 1813, 1830, 1840 a 1859. V minulosti byla kaple hojně využívaná a hlavní svátek spojený s poutí se konal na slavnost Nejsvětější Trojice. Od mikulášovického kostela svatého Mikuláše a brtnického kostela svatého Martina sem putovala procesí, která se setkala u kaple. Na prostranství před ní se pak konala slavnostní bohoslužba, na které se sešlo i několik tisíc věřících. Výjimečné procesí se vypravilo 16. června 1855, kdy byly neseny od kaple do kostela ostatky svaté Gaudencie věnované abatyší kláštera Sankt Marienthal Agnes Theresií Heinovou (1792–1856). Poslední procesí ke kapli se vypravilo 27. května 1945, kdy věřící pod vedením místního faráře Josefa Klause (ve službě 1937–1946) společně děkovali Bohu za odvrácení zkázy města.

V době, kdy probíhalo vysídlování původních obyvatel, se v kapli a jejím okolí začasté skrývali vysídlení původní obyvatelé. Kaple Nejsvětější Trojice byla ušetřena rabování a vydržela nezničená až do druhé poloviny 60. let 20. století, a to především zásluhou Adolfa Lumpeho, obyvatele horních Mikulášovic, který o ni pečoval. Roku 1967 došlo k vloupání do kaple a začalo tak její postupné chátrání. Když v roce 1974 stavbu zkoumali památkáři, měla již vylomené dveře i kamenné zárubně a z inventáře zbyly jen trosky. Poškozenou břidlicovou střechou do kaple zatékalo. V již tak dost poničené stavbě někdo v roce 1980 zapálil oheň a stavbu ještě více poničil. Oprava zničené střechy přišla v roce 1990. Na jaře roku 1993 došlo v kapli k tragické události. Před bouřkou se zde ukryli dva mladíci z německého města Sebnitz, do měděné střechy však udeřil blesk a jednoho z nich na místě usmrtil. Dne 28. října 1994 zde administrátor místní farnosti Štefan Bednár (ve službě 1992–1994) odsloužil mši svatou na připomenutí této tragické události a zároveň na obnovení poutní tradice (první mše po 49 letech). V 90. letech 20. století a v první dekádě 21. století se kaple stala opakovaně terčem zlodějů, kteří několikrát ukradli měděný plech ze střechy a v roce 2005 dokonce pískovcové dlažební kameny. Zloděje dlažby se však podařilo vypátrat a kameny se vrátily na původní místo. Roku 2008 získala kaple novou břidlicovou střechu. Dne 25. května 2019 došlo v bezprostřední blízkosti kaple k další tragické události. Ve vysoké rychlosti na silnici u kaple havarovala mikulášovická motorkářka, která na místě zemřela. Místo nehody připomíná pomníček.

Kaple je ve vlastnictví města Mikulášovice. Pravidelné bohoslužby se v ní nekonají, poutní mše svatá se koná zpravidla na svátek Nejsvětější Trojice.