Hrad Krásný Buk (Schönbuch) u Krásné Lípy

Je to málem k neuvěření, že jen pár kroků od silnice z Krásné Lípy na Zahrady je v lese schován hrad, z něhož jsou odborníci nadšeni, i když z něho vlastně skoro nic nezbylo…

Kdyby člověk nešel cíleně, sice by asi v údivu hlavou zavrtěl nad tou terénní podivností, ale skromné zbytky hradu by přehlédl a pokračoval dál. Naštěstí je dnes místo na červené turistické značce součástí Köglerovy naučné stezky a je tu umístěna informační tabule. Zalesněný pahorek se nachází blízko říčky Křinice a dojdete k němu podle zmíněného značení buď z náměstí v Krásné Lípě, nebo se můžete přiblížit autem až na křižovatku s odbočkou na Kyjov. Dnes je zřícenina chráněna jako kulturní památka České republiky.

S dějinami a architektonickým vývojem je to složité, když se dnešní prameny neshodnou ani na jeho jméně. Některé prameny ho nazývají německy Schönbüchel, jiné Schönbuch. Gotický hrad, jehož původní vzhled není znám, vznikl pravděpodobně na sklonku 13. století při přemyslovské kolonizaci pohraničí z iniciativy příslušníků zdejšího mocného šlechtického rodu Markvarticů. Počátkem 14. století jej získal do vlastnictví jiný mocný šlechtic – pan Jindřich z Lipé, který jej vyměnil roku 1319 s králem Janem Lucemburským za statky na Moravě. Hrad pak přešel do majetku dalšího významného severočeského rodu Vartemberků. Ti podnikali loupeživé nájezdy na sever do Lužice. Na pokyn krále Jana Lucemburského shromáždilo lužické Šestiměstí početná vojska, vstoupilo do severních Čech, a mezi dobytými a vyplněnými hrady se dva roky po nedalekém Tolštejnu dne 15. října 1339 ocitl i místní hrad, který poté již nebyl svými majiteli nikdy obnoven. A právě pro svůj brzký zánik je pro odborníky zajímavý – dochoval se v čisté podobě, nepostižený mladšími úpravami.

Dispozice hradu byla dvojdílná, samotné hradní jádro, umístěné na skalním pahorku, je relativně malé. Svahy ostrožny nebyly při hloubení příkopů odtěženy, proto vznikl na vnějším obvodu příkopu přirozený terénní val. Podle starších popisů bylo opevnění hradu a předhradí poměrně rozsáhlé, v minulosti zde měly být patrné ještě další dvě obranné linie tvořené valy a příkopy. Za několika příkopy bylo předhradí, které zajišťovalo provozní a hospodářské funkce hradu. Sahalo až k poslednímu příkopu, který dodnes jako jediný kruhovitě obíhá celé hradní návrší. Na něm jsou k vidění jen zbytky tzv. bergfritu – neobytné obranné věže (vnitřní průměr necelé dva metry, základy nově přehrazeny mříží), do které se vstupovalo ve vyšších patrech. Za ní se nacházel dřevěný palác neurčitelné velikosti, kolem obíhala kamenná hradba a přístup vedl zřejmě přes padací most. Dostupná obrazová „rekonstrukce“ je ale čistou fikcí, která má se skutečností pramálo společného. Těžko si realitu představit, má fantazie selhávala – jak na tak malém fleku mohl vzniknout a fungovat objekt, který někomu stál za obléhání?

Asi nejvíc se o hradu dozvíte ve starším článku Rumburských novin.

V roce 2020 zveřejnilo Děčínské muzeum příspěvek o hradu na svém FB:

Nejstarší hrad Šluknovska

Šluknovsko bylo ve středověku oblastí, kde se zemědělství moc nedařilo. Proto jeho systematické osídlení začalo relativně pozdě – koncem 13. století. Tehdy se také vytvářely hranice mezi jednotlivými panstvími.

Z rozboru doc. PhDr. T. Velímského vyplývá, že osídlení Šluknovska postupovalo směrem od Sebnitz a Hohensteinu a dále od Budyšína a od Löbau. Většinu území ale kolonizoval český rod Ronovců směrem od Žitavy. Menší panství Krásný Buk – Schönbuch s hradem se nacházelo na hranici s regionem Českokamenicka, který tehdy kolonizoval jiný český rod, Markvartici.

Nově kolonizované panství Krásný Buk s farní vsí v Dolním Podluží a Krásné Lípě bylo velmi chudé. Z rejstříku papežských desátků vyplývá, že ještě roku 1384 dané farnosti nemusely nic odvádět. Původní název Dolního Podluží (Advocativilla či Fojtsdorf) naznačuje, že území spravoval správce, čili fojt, nebo taky „advocatus“. Další farní vsi známe Varnsdorf a Rumburk. I zde obvykle měly patronátní právo ke kostelu vrchnosti, nicméně v obcích byla sídla nižší šlechty, takže není úplně jisté, zda patřily k sídlům, která měla uživit posádku hradu.

Z pramenů o hradu víme pramálo. Zmiňuje se až roku 1316, kdy byl centrem samostatného panství, kterého se vzdává Jindřich z Lipé spolu se Žitavou, Ronovem a Ojbínem ve prospěch krále Jana Lucemburského.

Jan Lucemburský následně předává „Žitavsko“ a Zhořelecko Jindřichu Javorskému. Co dané území „přesně“ zahrnovalo, přirozeně nevíme. Jindřich Javorský majetek dostal jako odměnu za podřízení svého slezského území českému králi. Jan Lucemburk převzal záměry posledních Přemyslovců získat kontrolu nad Slezskem. Žitavsko král Jan Lucemburský převzal zpět pod svou kontrolu v roce 1337, když během návratu z výpravy proti pohanům do Pruska procházel přes Žitavsko do Prahy. Proč se tak stalo, není úplně jasné.

V roce 1337 je zajímavá spíše zpráva o dobytí hradu Tolštejn žitavským vojskem. O dva roky později, roku 1339, je žitavským vojskem dobyt i Krásný Buk, což je druhá a poslední zmínka o hradu. Následně již nebyl obnoven. Jeho roli převzal lépe situovaný Tolštejn, který se stal správním centrem panství. Je docela možné, že v této době Vartneberkové získali panství hradu Krásný Buk či Tolštejn. Jako o majitelích panství o nich víme od 60. let 14. století.

Hrad Krásný Buk má v české archeologii zvláštní roli. Je důležitý pro datování středověké keramiky, neboť vše, co se zde dochovalo, bylo na hrad přineseno před rokem 1339. Podobných přesně datovatelných lokalit v Čechách mnoho není.

Je logické, že v okolí hradu a na něm se budou nacházet středověké nálezy. Bohužel Krásný Buk nezažil větší systematický výzkum, jen menší zjišťovací sondy PhDr. F. Gabriela v 80. letech. Areál hradu je terčem nájezdů hledačů pokladů. V nedávné době hradní akropoli někdo vysloveně rozkopal pomocí krumpáče a nenávratně tak zničil část informací o stavební podobě Krásného Buku.

Naši předci nebyli pitomci. Všechno cenné si přirozeně odnesli, včetně větších kousků želez, které se následně zpracovalo na něco jiného. Miliony tam nikdo nemá šanci získat, jde vysloveně o nálezy s hodnotou desítek korun či stokoruny. Motivaci chápu, je to vášeň z hledání. Velmi ale prosím hledače, aby v tomto případě mysleli racionálně a nechali chráněnou archeologickou lokalitu na pokoji.

Protože se ale lidským pohnutkám nedá zcela důvěřovat, rozhodli jsme se přistoupit k mimořádné akci. Hrad budeme systematicky monitorovat pomocí fotopastí. Celá akce je domluvena s Policií České republiky a s Městským úřadem v Krásné Lípě. Hrad bude při vstupu označen informačními cedulemi. Doufáme, že i takto pomůžeme osvětě. Není velké umění nalézt v předem známé lokalitě něco detektorem či krumpáčem. Takovou práci by ale měli dělat jen skuteční odborníci, archeologové. My všichni ostatní se při takovém hledání dostáváme za hranu zákona. Proto všechny snímky z fotopastí předáme Policii ČR.