Horní Hrad, řečený Hauenštejn, okres Karlovy Vary

Už jsem se párkrát zmiňoval o objektech, dokumentujících úspěšné snahy o zmrtvýchvstání, které by některým místním aktivitám snad i mohly být vzorem. Tou nejklasičtější ukázkou vítězství ducha nad hmotou je pro mne ale už dlouho „západočeská Hluboká“ – Hauenštejn v okrese Karlovy Vary.

Nejspíš za to může skutečnost, že tenhle hrad, přestavěný na zámek, jsem coby školák navštěvoval v ruinách jako „romantický“ cíl výletů a následně ho viděl vstávat z popela. Ba dokonce jsem komunikoval s jeho majitelem, nezmarem v dobrém slova smyslu panem Pavlem Palackým, v době, kdy sháněl staré materiály a fotky z historie objektu.

Horní Hrad, řečený Hauenštejn či Hauenstein, najdete u řeky Ohře cestou z Ostrova do Stráže nad Ohří. V prudké zatáčce vás na něj upozorní billboard, který ukazuje cestu po slepé silničce do obce Horní Hrad, kde se opravovaný objekt nachází.

Nejstarší historie je trochu nejasná, jisto je snad jen to, že by to měl být středověký strážní hrad, přestavěný v 16. století rodem Šliků renesančně (tehdy tu vznikl i pivovar). V jejich majetku nevydržel příliš dlouho, majitelé se střídali a význam upadal. V polovině 19. století byl rozšířen a upraven ve stylu anglické novogotiky. Během druhé světové války byl využíván jako středisko Hitlerjugend. Následovalo zestátnění, rekreanti jáchymovských dolů, které vystřídal dětský domov. Ani ten tu dlouho nepobyl (slýchal jsem pověsti o požáru), takže někdy od šedesátých let chátral, zatímco se občas uvažovalo jeho rekonstrukci. Ta se nakonec měla z nedostatku financí proměnit v demolici. Naštěstí ji (kupodivu) nedovolili památkáři. Nakonec na přelomu století ruiny koupil jejich současný majitel a postupuje při opravách mílovými kroky. Vzniká zde nadregionální kulturní centrum s řadou možností netradičně stráveného volného času a zajímavými doplňkovými programy, a to za pomoci Obecně prospěšné společnosti Horní Hrad a přispění veřejnosti.

V současnosti si lze prohlédnout celý areál hradu, navštívit patrová gotická sklepení, rytířský sál s původním dřevěným vyřezávaným stropem (přežil jen a jen díky tomu, že byl pro všechny nenechavé ruce příliš vysoko), vystoupat na hradní věž (ta se částečně při rekonstrukci zřítila a musela být s dotací ministerstva kultury postavena znovu), navštívit zámeckou kapli a přilehlé arboretum, prostudovat rodokmen původních majitelů hradu- rodu Longueval – Buquoy. K vidění je třeba i stálá expozice dřevěných plastik v hradní galerii (konají se tu v létě řemeslná sympozia).

Fotky jsou z roku 2003 a 2007, pevně doufám, že budu mít letos zase příležitost obhlédnout, jak tu pokročili. Nemluvě o tom, že jsem ještě nenavštívil kapli na protějším kopci, ba ani arboretum, které kopec už dlouhé roky okupuje.

Nejprve tedy rok 2003:

A poté rok 2007 (povšimněte si rozdílu ve vzhledu vstupní brány):

Reportáž Toulavé kamery k vidění zde.

Historické materiály o zámku zde ->