Muzeum Sokolov

Kdo občas pročítá příspěvky o krásách republiky si asi všiml, že ač jsem už nějaký ten pátek znovu severočechem, pořád mám vazby a táhne mě to na západ Čech. Tentokrát nabízím tip na návštěvu muzea v Sokolově, protože se mi po dlouhých letech konečně podařilo proniknout za jeho pro mne dlouho zakletá vrata.

V Sokolově jsem byl mnohokrát, leč jak jsem se snažil naznačit už dřív, nebyl jsem schopen trefit správný čas, abych navštívil místní muzeum. Proto jsem pečlivě prolustroval otevírací dobu mezi svátky a k mé radosti všechno klaplo a já se konečně dostal dovnitř.

Muzeum je umístěno v budově zámku, který po konfiskaci majetku Šliků v roce 1621 zakoupil rod Nosticů. Ten tu vydržel až do konce druhé světové války a během let několikrát objekt přestavěl. Pro nás je zajímavý fakt, že Nosticové pocházejí z Horní Lužice, rodové sídlo bylo kousek od Budyšína. O zámku jako takovém více zde ->

Vstupné víc než přijatelné, pouhopouhé čtyři desetikoruny, fotografování na dotaz povoleno. U schodů skříňky, kam si návštěvník za padesátikorunovou vratnou zálohu může odložit, rozsáhlá nabídka regionální literatury, informačních materiálů či suvenýrů, prohlídka po vlastní ose. Jen mi paní u pokladny doporučovala, abych si bundu nechal na sobě, že místnosti příliš vytápěné nejsou. Dalo se to v pohodě vydržet i bez ní. Za celou dobu, co jsem vnitřkem coural, dorazil jen jeden další návštěvník.

Expozice (na webu muzea velmi důkladně popsaná, u když už ne zcela aktuálně) je klasická, průchozí sály s expozicemi přírodovědnými a historickými bez moderních interaktivních vymožeností jsou přesto zajímavé a příjemné. Nejnovější část (zpřístupněná 25. května 2013) je věnována historii rodu Nosticů – od obsáhlých informačních panelů po náznakové interiéry z doby jejich života na zámku.

Vzhledem k historii regionu je důležitá geologie a na ní navazující hornictví či výroba skla a porcelánu (především je prezentována produkce z Horního Slavkova), k vidění je tu řada církevních exponátů. Velmi mě překvapil a potěšil vystavený domácí oltář, inspirovaný 29 zastaveními křížové cesty k Loretu ve Starém Hrozňatově – na fotce je to ten, co vypadá jako z korku. Nemůže chybět část věnovaná osudu pohraničí (od vzniku republiky po poválečný odsun). Pobaví, když obsazení Sudet v roce 1938 je tady prezentováno fotografií pochodu turnerů na varnsdorfském náměstí (viz náš FB). Značná pozornost je věnována ženskému lágru ve Svatavě a Samuelu Fullerovi, který tu natočil v jeho filmografii neuváděnou prvotinu – amatérské záběry ze zajateckého tábora v Sokolově. Nechybí ani naznačení hudební minulosti regionu (třeba nám poměrně blízká citera) či speciality v podobě flašinetu s modelem dolu, na který vyhrávali propuštění (většinou zmrzačení) horníci. A ten podivný přístroj na jedné z posledních fotografií – to je jeden z několika vystavených záchranných přístrojů – kompletní výbavy pro první pomoc v dolech.

Jak už to tak v muzeích bývá, stálou expozici doplňuje prostor pro sezónní výstavy, momentálně jsou (do 12. ledna 2014) k vidění Vetřelci v Karlovarském kraji. Výstava věnovaná agresivním nepůvodním druhům rostlin a živočichů se ale netýká zdaleka jen Karlovarska, bohužel velmi dobře jich většinu známe i tady u nás. Co mě ovšem překvapilo, je třeba zařazení králíka divokého mezi typické příklady zdomácnělého vetřelce – byl k nám zavlečen z jižní Evropy chovem v klášterech někdy od cca 13. století…

Pokud se tedy někdy v těchto končinách budete potulovat, doporučuji. A vězte, že tato expozice není jediná, pod muzeum patří také Hornická expozice Krásno a Štola č. 1 v Jáchymově.