V předchozím příspěvku jsem zmínil Destinanční fond České Švýcarsko, teď tu mám trochu obsáhlejší materiál, vzniklý díky jeho snažení… Pokud vůbec nemáte tušení, oč se jedná – jde o organizaci, určenou pro rozvoj cestovního ruchu, jejímiž přispěvateli jsou především místní podnikatelé v cestovním ruchu, obce, krajská samospráva i organizační složky státu působící v ochraně přírody. Proto je pro běžného člověka tak trochu na pozadí, byť nejrůznějšími formami propaguje regionální možnosti a své přispěvatele (turistické materiály, veletrhy, akce, spolupráce na zajišťování dopravní obslužnosti). Pro ně zase na druhou stranu zprostředkovává možnosti poznat zajímavá místa v okolí či systém fungování cestovní ruchu. Měl jsem teď možnost se jedné takové akce účastnit. Bylo to něco ve stylu „viděli jste tohle?“ a „když jste tam byli, všimli jste si někdy tamtoho?“, aby členové Fondu věděli, co nabízet a doporučovat „běžným“ turistům ve svém okolí.
První zastávkou byl zámek v Jílovém u Děčína. Ten by se dal považovat za vzorový příklad. Už bych nespočítal, kolikrát jsem kolem té směrovky projel, ale nikdy nebyl čas zahnout a jít se podívat. A přitom je to jen pár metrů od hlavní silnice. Historii má sice zajímavou a bohatou, nicméně je dokladem klasické devastace „malých“ kulturních památek. K vidění tady toho zatím až tak moc není, rekonstrukce se namočila do ROPu Severozápad a „tak trochu“ se tím zkomplikovala. Ale snad všechno dobře dopadne. V opravených sálech účastníci mohli vyslechnout prezentaci MAS Labské skály, což je organizace úzce spolupracující s „naší“ MAS Šluknovsko.
Poté následovalo kroužení neuvěřitelnými stezkami na německou stranu, do Kurort Rathen. Tohle lázeňské městečko nejspíš mnoho lidí zná jako východisko do Saského Švýcarska (Bastei nelze od břehu přehlédnout). Kolik z nich ale ví, že přímo naproti parkovišti, hned u trati, po níž se každou chvíli řítí tam a sem skutečné vlaky, se nachází Eisenbahnwelten – železniční svět? Pokud si dobře pamatuji, městečko má asi 500 obyvatel, tady v areálu jich pracuje 11. Vybudování stálo nějaké ty miliony eur, venkovní areál se musel vypořádat s povodněmi i s kroupy, funguje ale dál, a nejen že se s pohromami vypořádal, snaží se rozvíjet stále dál. Neclých 5 kilometrů kolejí, po nichž se prohání současně 30 souprav s asi 250 vagony, kolem 200 budov, které mají své předobrazy v realitě (něco možná na fotkách poznáte), voda, zeleň a hlavně nejrůznější scénky, nad nimiž se pobaví děti i dospělí (stačí jen trochu hledat, zde zveřejněná dáma na toaletě patří k tomu „přístupnějšímu“). Do areálu patří prodejna s řídícím centrem, modelárna i restaurace (německá rajská polévka mě tedy zrovna nenadchla). Pokud za vhodného počasí nebudete vědět kam, pak tady se určitě zabaví celá rodina. A nenechte se splést. To, co je vidět od silnice před domem, to je jen začátek, daleko víc se před vámi objeví až tehdy, pokud do areálu vstoupíte.
Třetí a závěrečnou zastávkou bylo město Pirna, kde na nás na břehu Labe čekal sám Oberbürgermeister Klaus-Peter Hanke, aby nás provedl alespoň zběžně během dvou hodin po městě a zmínil nějaké ty atraktivní cíle. Protáhl nás přes muzeum, naznačil škody, napáchané vodou v několika posledních letech, ukázal kostely, ubytování studentů místního česko-německého Friedrich-Schiller-Gymnasium, místní infocentrum, zavedl nás do radnice, na zdejší hrad i do jeho kasemat. Měl jsem čím dál větší pocit, že Němcům nerozumím, i když mi to někdo překládá – město zařizovalo dotace pro občany, aby mohli rekonstruovat historické domy v centru a nestěhovali se pryč, město koupilo čtyři historické objekty a přebudovalo je na internát zmíněného gymnázia a tak podobně. K tomu jsem ještě vedle sebe poslouchal povzdechy, který že to výběžanský starosta by asi byl schopen a ochoten s „autobusovým zájezdem“ běhat po městě, sypat data a informace celou dobu z paměti a mít od všeho klíče (a nakonec nám podržet dveře od záchoda)… A to jsme toho ve městě ještě spoustu neviděli. Pokud se tam vydáte, prý není problém domluvit případně doprovod některým studentem z gymnázia. Takže by snad nemuseli bát ani tací jako já, kteří německy neumí skoro ani pozdravit.
No, a jako lákadlo na výlety fotky. Tedy, hodně fotek:
