Tentokrát jsem trochu na pochybách, jestli zařadit příspěvek do běžných zpráv, nebo ho odložit „za roh“ – Lindava je mimo Výběžek, ba i mimo kraj. Přesto to do ní máme kousek, ba je i členem Destinačního fondu České Švýcarsko, takže k nám vlastně tak nějak patří… Pokud jste tam čistě náhodou nikdy nebyli a netušíte, čím je tohle místo zajímavé – krom toho, že tu pořádají taky v létě rodea, najdete na jednom konci obce budovu bývalé textilky, ve které funguje sklárna AJETO. A vedle ní je Sklářská krčma. Takže se nejen v provozní době můžete kouknout na partu úžasných fachmanů, kterým se pod rukama a ústy sklo mění v neuvěřitelné artefakty, ale taky si můžete něco zobnout a přitom sledovat „menší“ práce velmi zblízka, a co víc, můžete si sami fouknout!
Na státní svátek 17. listopadu 2013 bylo možno vyrazit společně s o.p.s. České Švýcarsko na exkurzi – na jednu stranu smůla, že šlo o nepracovní den, tudíž již zmíněná „hlavní“ budova byla prázdná a pouze se připravovala na pondělní provoz, na stranu druhou ovšem dva skláři-veteráni jen a jen pro nás a ochotný průvodce taktéž. Zatímco sypal jednu historku za druhou a doplňoval výklad o historii a provozu firmy spoustou zajímavosti, my se mohli v pohodě střídat u pícky a podílet se na vzniku jednoho ze tří volitelných modelů. Vázička, třetinka, půllitr. Spousta forem s nejrůznějšími dekory. K tomu možno vybrat případně barvu (samostatně korpus a ucho). A ještě to navíc třeba doplnit pečetí s logem sklárny nebo krčmy. Počáteční strach rychle opadl – opravdu se není čeho bát, jsou to machři a zkazit vás nic nenechají. Jen je třeba počítat s tím, že si „svůj“ výtvor hned neodvezete, protože musí dlouho chladnout v peci (my ještě stále v tuto chvíli čekáme na zprávu, kdy si budeme moci krabičku vyzvednout v Íčku v Krásné Lípě, kam sklárna slíbila všechny výtvory dodat).
Ale ani o tu provozní budovu jsme nepřišli. Na etapy spolu s průvodcem jsme si mohli prohlédnout pec, ale hlavně administrativní část, která je plná skla od podlah až ke stropům. Oči přecházejí a člověk neví, kam dřív zamířit čočku fotoaparátu. A nakonec vystoupáme ještě výš, kde se ukrývají ty největší poklady zakázkové práce. Váza pro Micka Jaggera, Václava Havla, Madeleine Albright a kdo si má všechna ta jména pamatovat. Ovšem přiznám se, že mi v těch místech nebylo dobře, prý je toho na tom malém place za cca 30 milionů. A když jsem mezi tou krásou viděl štrádovat naší výpravu, nějak jsem se bál udělat byť jen pár kroků. Já bych tam teda nikoho nepouštěl, zbláznil bych se strachy…
Pokud vaše dítko dorazí ze školy, že pojedou na výlet do Lindavy, určitě rozbijte prasátko a dovolte mu to. Pokud za vámi přijedou známí, příbuzní, hosté a nevíte, co s nimi, vezměte je tam. Pravda, asi to nebudete mít s tak dokonalým výkladem a nejspíš se nepodíváte všude jako my, ale i tak to stojí za to (a samozřejmě nesmíte zapomenout na to, že další část je k vidění v Novém Boru ve vyhlášené restauraci).
Nejprve pár fotek aktuálních, poté ještě něco staršího, kdy jsme si v roce 2011 vychutnali i práci u pece a na samý závěr taky nějaké ty pohyblivé obrázky:
A jak to tedy vypadalo ve všední pracovní den:
Jak to vypadá, když se fouká:
