Kdo nezažil školní výlet s typickou náplní – autobusem do Děčína, parníkem do Hřenska, výstup na Pravčickou bránu a autobusem domů – snad ani do školy nechodil.
Za mých mladých let plavba končila v Hřensku. Dál již končil svět – prý! Dnes je možné plout až do móóóře. A ti, kteří byli o tento zážitek ochuzeni, to mohou lehce napravit. Výletní lodě vyplouvají z Děčína s cílem Hřensko/ Bad Schandau/Dresden a nově až do Meissen/Míšně/.
Jedno sobotní ráno jsem se vrátil o několik desítek let zpět. Opět stojím na děčínském nábřeží a dívám se na řeku, barevné domy naproti a okouzluje mne Pastýřská stěna se svou bílou dominantou. Parník houká, rychle se naloďuji a vyplouváme. Plavba začíná. Pohled zpět na děčínský most a Pastýřskou stěnu v ranním slunci je krásný. Vplouváme do chráněného území Labské pískovce – kaňon Labe. Řeka zde vytvořila překrásné scenerie, které můžete obdivovat jen z paluby parníku. Na levoboku se objevují domky dlouhé obce Žleb hlídané majestátními pískovcovými věžemi. Na pravoboku se objevuje vysoko nad námi Růžová vyhlídka a Belveder. Labe zde teče rychle a parník má slušnou rychlost. Na pravoboku se vynořuje Hřensko, které s pozdravem – sirénou – míjíme a pokračujeme dál s vyhlídkou na mohutný pískovcový masiv před Bad Schandou – zakončený krásným výletním místem – Schrammsteine. Lázeňské městečko Bad Schandau míjíme na pravoboku a před námi se postupně začíná vynořovat mohutná stolová hora – Lilienstein. Meandrující Labe nám dává šanci obdivovat tento úchvatný přírodní útvar, abychom za chvíli byli ohromeni další stolovou horou s pevností na jejím vrcholu – Kőnigstein. Proplouváme pod pevností a než stačíme vstřebat zážitek z této pevnosti, již se před námi vynořuje další úžasná skalní scenerie se zbytky skalního hradu – Bastei.
A plujeme dál. Doposud nám krásnou kulisu a zážitky nabízela příroda a co lidé? Ti také dovedou připravit krásnou podívanou. Míjíme upravený Wehlen a blížíme se k Pirně. Na levoboku obdivujeme panorama její starobylé části. Okolí začíná vypadat „civilizovaně“ a tak je čas na kávičku, ale vzít si ji na horní palubu! Protože se blížíme k Pillnitz a promeškat na pravoboku průčelí zámku, za kterým se rozkládají zahrady ve francouzském stylu, to by opravu byla škoda! Již se blížíme k Drážďanům. Na jižně orientovaných svazích Labe můžeme zahlédnout vinice a majestátní sídla jejich zakladatelů, různých stavebních stylů.
V klidu můžeme dopíjet svou kávičku, kochat se krajinou, mávat míjejícím kolesovým parníkům a připravovat se na proplutí Drážďan. Městská scenerie obnovených památek je úchvatná a z paluby parníku jedinečná. Kromě dění na březích s úžasem sledujeme hemžení malých, velkých a obrovských lodí v centru Drážďan. Jak se tam všechna ta plavidla vejdou, vyhnou, otočí a nesrazí se, to nechápu. Ale povedlo se.
Propluli jsme a míříme dál po proudu na Míšeň. Teď je čas na sklenku dobrého vína, které se v okolí Drážďan pěstuje a relaxovat ve slunečním svitu na horní palubě. Míšeň. Starobylé město nás vítá dominantou svého hradu s katedrálou. Cíl naší plavby. Opouštím zázemí parníku a vyrážíme do křivolakých, starobylých uliček města. Necháváme se vést jen intuicí a užíváme si krásy zachovalých historických památek, atmosféry místa a světla.
Nevím, jak vypadá svět ze hřbetu koně. Zatím jsem neměl příležitost ani odvahu to zkusit. Ale svět z paluby parníku je krásný.
