Křížová cesta v Kadani

Nemohu tvrdit, že bych snad v Kadani nikdy nebyl, i když mé poslední návštěvy města se odehrávaly toliko ve zdejší nemocnici, kde jsme s místní analytičkou řešili cosi, co se jmenuje DRG. V centru jako takovém jsem byl jen a pouze ve svých středoškolských letech, což už je nějaký ten pátek…

Tehdy na mne město zrovna dvakrát příznivě nezapůsobilo – zanedbané náměstí, smrad ve vzduchu, kde nic, tu nic. Už dlouho ale jezdím kolem a tak jsem alespoň virtuálně sledoval, že se město podstatně změnilo, až jsem nakonec našel příležitost se tu zastavit. Sice s vědomím, že všechny „nové“ expozice a objekty nestíhám – tedy alespoň vykonat tradiční vyplenění Infocentra a krátkou pochůzku po městě.

Jaká ale bylo mé překvapení, když jsem na plánu města odhalil na cestě ke Františkánskému klášteru křížovou cestu ve Smetanových sadech. Tolik času, abych se prošel i po ní, ještě mám.

Není to s ní ale jednoduché – v onom plánu je namalováno celkem 9 křížků, ale po parku jsem běhal zmateně marně, protože všechny dostupné údaje nakonec uvádějí, že se dochovalo (či snad už původně bylo) jen 7 výklenkových kaplí. A ani ty zvyklostem a dosavadním zkušenostem neodpovídají – nejsou číslovány a jejich reliéfy nezobrazují obvyklou posloupnost příběhu, jen je v jednom z mála informačních textů obecná zmínka, že jde o výjevy z cesty Ježíše Krista na Golgotu. Najít o ní něco detailnějšího na netu je vcelku velký problém, zjevně v Kadani nemají někoho, jako je Klára M.

Aktualizace: O rok později (2014) vyšla z iniciativy města „malá“ brožurka (72 stran) Petra Hlaváčka s názvem Sedm pádů Kristových aneb barokní křížová cesta v Kadani, kterou jsem zakoupil v létě 2017. Tudíž informace z roku 2013 mohou být zpřesněny a doplněny o řadu tehdy neznámých detailů.

Takže jen tolik, že jednotlivá zastavení vznikala v letech 1695-1699 a kromě kamenného reliéfu každá obsahovala 2 sochy ze souboru 14 svatých Pomocníků a 1 sochu patrona, který dal příslušné zastavení zbudovat. Jak ale vypadaly stavbičky v době své největší slávy, to si lze jen těžko představit – sochařská výzdoba téměř kompletně chybí (jedno zastavení 2, druhé 1 sošku, ostatní vůbec nic), některé reliéfy poškozené / ohlazené. Navíc nestojí na svých místech, protože při regeneraci Smetanových sadů byly kapličky v letech 2005-2007 restaurovány a mnohé přemístěny od silnice hlouběji do samotného parku. Na jejich další údržbu měst plánuje pro období 2014-2018 cca 1,5 milionu.

Původně se jednalo o cestu mezi samotným městem a poutním místem, již zmíněným františkánským klášterem Čtrnácti sv. Pomocníků, který prožil několik pádů a zmrtvýchvstání. Bohužel nádherná a výpravná kniha „Nový Jeruzalém – Příběh františkánského kláštera“, kterou jsem v Infocentru pořídil, se věnuje jen a pouze samotnému klášteru a nikoli jeho okolí. Takže výzkum a vysvětlování, co všechny ty erby, nápisy, ornamenty a výjevy vlastně znamenají zřejmě teprve čeká na toho správného badatele viz výše zmíněná brožurka v aktualizaci textu.

A to jsem nakonec ještě zjistil, že tu kdysi (od roku 1720) bývala i Loretánská kaple, která zanikla po požáru minoritského kláštera, u něhož stála, někdy po roce 1786. Ze samotného kláštera se dochovalo jen pár stěn, které pohltila stavba piaristické koleje s gymnáziem, dnes je v budově okresní archiv. Takže tady už vůbec ani stopa…

Tak se aspoň podívejte na ty jednotlivé kapličky a jejich detaily.

A malé doplnění – od již zmíněné Kláry Mágrové jsem dostal možné upřesnění a vysvětlení:

Pokud jde o to, že v Kadani není našich obvyklých 14 zastavení, tak být nemusí. V Německu se od 15. století do příchodu Luthera budovaly cesty Sedmi pádů (Krista) /Sieben Fussfällen/ – klopýtající a padající Kristus. Bylo to zdejší specifikum. Podle fotek je zpodobněna asi právě tato cesta. Po stranách výklenkových kaplí jsou vidět nástroje Kristova umučení a rostliny symbolicky používané při zobrazování biblických událostí.

Pouze se 7 zastaveními křížové cesty se místy pracovalo na Slovensku. U nás to není moc častý počet, ale i na Petříně v Praze měli 7 zastavení křížové cesty, ve Cvikově 8-9, v Králíkách 8….. Pašijový cyklus o 14 zastaveních se dělí na Cestu zajetí (Via captivatis) a Křížovou cestu (Via Crucis, Via Dolorosa). Někde se čísla 7 a 7 kombinovala a zahrnovala vedle utrpení Ježíše i utrpení Panny Marie (Banská Štiavnica). Typů křížových cest je v Evropě velké množství……

No, a jsme zas o něco chytřejší.

A nyní tedy citace z již několikrát zmiňované brožury. Podle ní bylo číslo sedm od počátku křesťanství základem, proto i původní křížové cesty , vznikající na přelomu 15. a 16. století měly tento počet zastavení. Pád při vložení kříže na Kristova ramena, při setkání s Pannou Marií, před přinucením Šimona Kyrénského k pomoci s nesením kříže, při setkání s Veronikou a během konverzace s plačícími jeruzalémskými ženami, při vstupu na Golgotu. Poslední – sedmé – zastavení ukazovalo Kristovo Ukřižování. Až v 16. století se začal počet zastavení zvyšovat (9, 12), až se nakonec ustálil na 14.

V Kadani dle tradice odpovídá vzdálenost od raniční věže k františkánskému klášteru vzdálenosti jeruzalémské cesty od Pilátova paláce na Golgotu. Snad tu dříve bývaly dřevěné desky se sedmi pády Kristovými, které byly zničeny během třicetileté války. Obnoveny byly v 17. století a jedna z desek je vystavena v Městském muzeu v budově františkánského kláštera. Koncem 17. století po proběhlé rekatolizaci uzrála myšlenka na zřízení nové honosné křížové cesty mezi městem a františkánským klášterem. Iniciátorem byl pravděpodobně kazatel Johannes Lorent. Mezi roky 1694 až 1699 byl projekt podpořen donátory z města a vzniklo sedm výklenkových kaplí různé umělecké úrovně. Už roku 1691 vznikla obdobná, ale mnohem menší křížová cesta v nedalekém Klášterci nad Ohří.