Zase jednou jsem se mohl díky jednomu reportážnímu výjezdu vypravit za poznáním, a tentokrát to nebylo ani tak daleko – cílem byl Hrádek nad Nisou. Zatímco v roce 1982 uváděl turistický průvodce 6400 obyvatel a za důležité považoval kromě stručné zmínky o kostelu vlastně jen průmyslové podniky (Vulkan, Benar a Stap), o 20 let později je v novém turistickém průvodci uváděno obyvatel 7100 (aktuálně to má být cca 7500), kostel je popsán poměrně podrobně a o průmyslu už ani slovo…
Město v nadmořské výšce pouhých 255 metrů je doloženo už ve třináctém století, za rok zrodu je považován letopočet 1260. V roce 1995 vydalo město 64 stránkovou publikaci o historii při příležitosti 735 let města, 125 let hasičského sboru, 85 let kopané ve městě a 70 let české školy…
Jenže popravdě vzhledem k dlouhé a bohaté historii toho tady zrovna moc k vidění není. Onen zmíněný kostel je zasvěcen svatému Bartoloměji a založil ho majitel panství Ota z Donína už roku 1286. Současná barokní podoba pochází z přestavby J. Kuntzem z roku 1764, ale detaily prozkoumáte těžko. Celý areál, bohatý na sochy i zbytky čehosi, co zřejmě bylo křížovou cestou v ohradní zdi, je pečlivě znepřístupněno velkými řetězy, uzamykajícími přístupové branky. A tak těžko ověřit, zda opravdu raritní věžní hodiny mají ciferníky i uvnitř kostela…
Kousek od kostela se na náměstí (Horním, mají tu ještě Dolní) nachází informační centrum, nazvané Brána Trojzemí. Bohužel, jak je již tradicí, nejbohatší výběr materiálů je v němčině, něco je i polsky, české prospekty se pak týkají blízkého i vzdáleného okolí víc, než samotného města.
Samotné náměstí je nedávno rekonstruované, leč poměrně liduprázdné. Zataženo, mží, takže sluneční hodiny mohu těžko vyzkoušet (jako „ručička“ má sloužit sám zájemce o zjištění času).
Obejdu pár místních významných domů a mířím ke druhému zdejšímu kostelu, evangelickému. Ten pochází ze začátku 20. století, stavěla ho místní německá lutherská církev. V jeho blízkosti je umístěna řada informačních panelů, které mne spolu s mapkou z Infocentra zavedou k několika dalším místům, která stojí za vidění – původně clam-gallasovský zámek, přeměněný časem ve výrobnu džbánů a dnes sloužící jako obytný dům. Jeden z městských parků (bývalá střelnice) s pomníkem císaře Františka Josefa, dávno vyschlou kamennou studánkou a meteostanicí. Rybářský kámen z roku 1565, stávající původně u Bílého potoka, kde označoval hranici rybářských revírů mezi panstvím Grabštejn a Žitava. Prazvláštní je barokní kaplička v zahradě na Žitavské ulici – staré fotografie ji ukazují takřka v plné kráse, aktuální stav je ovšem poněkud překvapující – vysoký živý plot skrývá fakt, že je zabudována do jakéhosi přístavku. A ještě stihnu zajít k památníku povodní z roku 2010, než budeme odjíždět.
A když už – nelze vynechat nedaleké Trojmezí, po němž je pojmenováno zmiňované Infocentrum – pár minut jízdy od Hrádku se totiž nachází místo, kde se u soutoku Oldřichovského potoka a Lužické Nisy setkávají hranice tří států. Na naší straně si bohužel na zvoneček nezacinkáte, jak slibují propagační materiály – chybí mu špagát. Do Polska můžete přejít suchou nohou přes mostek, do Německa ale nikoli, to by měl vyřešit až plánovaný kruhový most. Nicméně po silnici jste v Žitavě za chviličku…
