Abych se při popisování příkladů záchrany architektonického dědictví nedovolával pořád jen soukromníků, podívejme se na stavbu, o kterou jsme málem přišli a na poslední chvíli ji zachránilo město, do jehož katastrálního obvodu patří.
Asi si těžko budete pamatovat hroznou českou protidrogovou kriminálku Mravenci nesou smrt, ale my na ni tehdy čekali netrpělivě – jednu z důležitých rolí v ní měla hrát tajemná a velebná zřícenina ve Světcích u Tachova, Windischgrätzova jízdárna. Ono toho z ní ve filmu nakonec moc vidět nebylo, ale jakous takous povědomost o unikátní stavbě to rozšířilo i mezi ty, kdož o ní nikdy v životě předtím (a ani potom) neslyšeli.
Já stavbu poprvé viděl někdy v roce 1982 (viz černobílá galerie), kdy už se vážně uvažovalo o jejím stržení. Naštěstí tehdy nic nešlo ta rychle a druhá největší evropská jízdárna (ta největší, Španělská dvorní, je ve Vídni) přečkala rok 1989, v roce 1997 se stala majetkem města o to se nakonec rozhodlo pro rekonstrukci. Za období 2000-2012 bylo proinvestováno cca 70 milionů a na stavbě je to setsakra znát. Mezitím se roku 2010 také zařadila na seznam národních kulturních památek. Především v létě se tu pořádají koncerty (program letošních prázdnin je na jedné fotografii).
Na to, že v současnosti v této části města Tachova žije cca 70 obyvatel, je to pozoruhodné, co všechno tu stálo – budova jízdárny totiž zdaleka není jediná místní stavba, byť nejvýznamnější. O kousek dál je totiž škola (dnes se jmenuje Střední průmyslová) a ta sídlí v bývalém paulánském klášteře, těsně sousedícím se zbytky klášterního kostela, přestavovaného na zámek. Na stavu této budovy si můžete udělat hrubou představu, jak před rekonstrukcí vypadala jízdárna (i když ta byla překvapivě odolná, vydržela i střecha a krov, jak dokládají černobílé fotografie).
O jízdárně, kterou nechal v letech 1858-1862 vystavět polní maršál Alfred I., kníže Windischgrätz, známý především potlačením pražského povstání v roce 1848, mnoho podrobností na webu zde. Snad jen pro zajímavost tolik, že šlo o provozně zcela samostatný objekt, obsahující v obvodových zdech hostinské pokoje, stáje či kompletní technické zabezpečení.
Konec kláštera (vystavěn 1656-1669) a jeho kostela (1671-1674, zřejmě italský stavitel Giovanni Domeniko Orsi) na místě významného kostelíka Čtrnácti svatých pomocníků v nouzi přivodily josefínské reformy. Jeho plánovaná adaptace na romantický zámek trvala jen pět let, během nichž Alfred Windischgrätz umírá, a na rozdíl od jízdárny nebyla dokončena, stavba nikdy neplnila svůj účel a byla postupně rozebírána.
O obojím se lze dozvědět i v reportáži Toulavé kamery tady.
Kdybyste měli cestu, najít se tento unikátní areál dá celkem snadno – kousek od náměstí v Tachově je velká křižovatka (u hradeb a zámku), z ní rovně pod parkem kolem Lidového domu dál a dál, až k velké parkovací ploše u mostku, odkud už je na jízdárnu vidět. Zříceniny kostela jsou ale uschovány v zeleni, tak nezapomeňte těch pár kroků po cestě dál od jízdárny udělat, stojí to za to.
Samozřejmě hlavně obrázky, rozdělené do tří částí – nejprve aktuální stav jízdárny:
Jako druhé ruiny kostelozámku:
A nakonec vzhled jízdárny v létě 1982:
