Muzeum východních Čech v Hradci Králové

Někomu je to možná divné, někdo to ví (nebo tuší), jak je možné, že se courám republikou sem a tam z jednoho konce na druhý. Hodně je to dáno faktem, že občas mohu dělat užitečnou zátěž v autě, které jezdí z akce na akci. Nedávno jsem se takhle opakovaně dostal třeba do Hradce Králové.

Je to poněkud zvláštní pohled, když je náměstí zaplněno auty, která mají svá léta dávno za sebou, a spoustou soutěžících družstev. Pokud jste nikdy neměli možnost něco takového vidět, příště si příležitost uniknout, protože si pak možná za volantem i uvědomíte, co a jak. V realitě ovšem na ty chlapíky (výjimkou byla jediná žena v jediném družstvu) nebude dohlížet několikanásobná přesila rozhodčích, aby sledovala a hodnotila. Podrobněji včetně lepších fotek tady.

Já ovšem v místech, kam jsem takto vyvezen, dávám přednost památkám, takže po služební snídani jsem vyrazil po městě. A protože při své minulé návštěvě jsem bloumal po exteriérech, zamířil jsem tentokrát do konkrétních interiérů. Co by to bylo za návštěvu města bez prohlídky muzea.

Budovu na nábřeží, kterou navrhl architekt Jan Kotěra, je snadné najít – a hlavně je nepřehlédnutelná, i když jdete jen tak nazdařbůh. A to přitom nedošlo ke kompletnímu naplnění architektových představ – součástí expozice je model, na němž je vidět nerealizované zadní křídlo pro depozitář s bazénem…

V přízemí je k vidění krásně rekonstruovaná ředitelna, včetně všech detailů, jako jsou porcelánové vypínače nebo umyvadlo. Chodbou dál a jsme na výstavě Cesta dívek za vzděláním, která je tu do 24. listopadu 2013. Těch škol a kurzů a vzdělávacích akcí, které tu na děvčata působily, je nespočet. A k tomu spousta zajímavých exponátů, které by se občas neztratily jako učební pomůcky ani dnes.

Následně do podzemí – tady je do 1. září 2013 k vidění výstava loutek, dokumentující dlouhou historii marionetového kočovného divadla. Některé z nich skoro vypadají, že by bez uzardění mohly hrát i v dnešních hororech. A kdo chce (a má sílu, ony poměrně dost váží), může si i některé loutky vyzkoušet vodit.

A pak už vzhůru – přístupná jsou dvě patra, dvě velké expozice. Královské město nad soutokem a Od pevnosti k salonu republiky. Ve druhém patře lze navíc ve vstupní hale obdivovat návrhy a finální podobu mozaik, které realizoval malíř Josef Novák ve spolupráci se Sklářským ústavem v Hradci Králové podle pastelových kreseb Jana Preislera.

Tím, co asi nejvíc upoutá pozornost ve druhé expozici, jsou obří modely města – k mému překvapení je na prvním z nich vidět, že Hradec byl stejnou barokní pevností jako Olomouc. Ten druhý model pak ukazuje stav z roku 2000 a tudíž kompletní přeměnu města vlivem ambiciozního projektu architekta Gočára. Oba modely jsou vybaveny informačními dotykovými obrazovkami a podsvícením, takže je možno zkoumat do libosti. A taky překvapí nádherné auto (prý ho sem vynesli ručně po schodišti) – jediný existující kus z výroby místní autodílny Start.

Tak až budete mít cestu, udělejte si čas a zaskočte – nemůžu tu ukázat úplně všechno.