Botanická zahrada Olomouc

Těžko asi hledat někoho, kdo by nečuchnul ke kytičkám a přitom Olomouc nespojoval s výstavou Flora. Jenže pozor – pokud automaticky předpokládáte, že je-li řeč o místní botanické zahradě, jde o areál výstaviště, není to tak jednoduché. Ve skutečnosti se jedná o dvě místa, od sebe poměrně vzdálená.

Ano, jedním místem sice je samotné výstaviště ve Smetanových sadech, kde se kromě pavilonů nachází i sbírkové skleníky, ovšem současný areál (rozárium, alpinium, zahrady národů, zahrada smyslů pro nevidomé a další) se nachází v Bezručových sadech, na ploše, která původně byla součástí Korunní pevnůstky a k areálu byla připojena až v šedesátých letech 20. století.

A právě sem jsem měl možnost podívat se dvakrát, s měsíčním odstupem. V půli května a v první dekádě června a ač se to nezdá, jako kdyby šlo o dvě různé zahrady.

Nejprve ale jedno doporučení – pokud byste se do Olomouce chystali, zkuste si naplánovat středu. To je totiž den, kdy je vstup do zahrady (a nejen tam) zdarma… A až se vám povede najít správný přístupový můstek z „autostrády“ v aleji Bezručových sadů do zahrady přes Mlýnský potok, nezapomeňte se podívat na plánek, umístěný u vstupu – na letáčcích, které jsou k dispozici v pokladně, jsem ho nenašel. Tak abyste náhodou nějaké zákoutí nevynechali…

V květnu krásně svítilo sluníčko a hlavní ozdobou areálu byly rozkvetlé pěnišníky všech možných barev a velikostí květů. Samozřejmě sem tam kvetlo i něco dalšího (denivky, akáty, konvalinky, různé skalničky), ale rozárium pod hradbami, upozorňujícími na to, kde zahrada našla útočiště, bylo ještě „pusté“, takže jsem se do něho ani nevydal. Plný barev, vůní a pohody jsem byl poněkud zaražený prohlášením pána v pokladně: „Jo, to byste měl přijet, když to tu všechno kvete!“

Zato v červnu bylo zataženo a čerstvě po dešti. Sice se na pár rododendronech ještě nějaká kvítka udržela, ale pozornost strhávaly desítky barev kosatců a hlavně už zmíněné rozárium, které za ten měsíc nádherně ožilo.

Pokud nechcete jen tak posedět na lavičce a nasávat provoněnou atmosféru, třeba potkáte hopkající zajíce nebo zvědavé veverky. A taky můžete v tichu postát u rybníčku a čekat, až se vedle želvy objeví vypouklé oči žab kontrolujících, jestli je vhodná příležitost pro jejich skřehotání.