Jednou z dominant města Olomouc je Dóm svatého Václava (metropolitní katedrála), která sice pochází už ze 12. století, ale její současný vzhled je výsledkem novogotické přestavby z let 1883 až 1892, která ji změnila víc než hodně. Zamířili jsme k němu už jen proto, že si vysloužil svou vlastní turistickou známku, která mi chyběla. Jaké bylo naše překvapení, když jsme dokázali druhou nejvyšší kostelní věž v republice minout, protože zblízka (z ulice) vidět není. Je třeba dávat pozor na značení, které sice trochu připomíná Gotham City a Batmanovy uši, ale dovede turisty k cíli spolehlivě.
Okamžik, kdy se po odbočení z hlavní ulice otevře výhled na vzhůru strmě čnící věže, je ohromující. Na malém náměstíčku je Arcidiecézní muzeum (o tom až jindy) a kaple sv.Anny, to vše ale zaniká pod dojmem přebohatě zdobeného průčelí dómu. Na užaslého poutníka shlíží celá řada soch a výjevů. A což teprve interiér…
A tady nás čeká docela šok – ke zvyklostem města patří to, že přes léto jsou zdejší kostely nejen otevřeny, ale ve většině z nich je k dispozici zdarma průvodcovská služba, takže během chvíle se stáváme součástí poměrně početné skupinky, která dostává podrobný výklad o historii stavby i biskupství. Otevírají se před námi i dveře míst běžně nepřístupných, prohlížíme si nádherné relikviáře a monstrance, obdiivujeme hned troje zdejší varhany, domov připomene Loretánská kaple s černou Madonou či křížová cesta Karla Stádníka.
A není to vše – po prohlídce „nultého patra“ ještě scházíme do krypty, kde je další expozice a prodej suvenýrů. S pánem se domluvím na možnosti nafocení již zmíněné křížové cesty a „trochu“ se zakecáme, takže jsem sice obohacen o řadu detailů a zajímavostí, ale samotné exponáty vlastně nestačím obejít, protože už nás trochu tlačí čas. No, snad se sem ještě někdy vrátím – a všem bych doporučil si sem najít cestu.
