Zatímco ostatní kolegové o víkendu kmitali po Výběžkových akcích, já si užíval moravské pohostinnosti, konkrétně města Olomouc. Je spousta měst a míst, která navštívíte jednou a tak nějak zjistíte, že to vlastně stačí. Naproti tomu jsou místa, kam se lze vracet, protože ze jeden den se tu prostě dá vidět jen zlomek z nabídky.
Pravda, sice bych na Olomouc měl mít vzpomínky poněkud problematické, protože jsem tady strávil měsíc přijímače (pamětníci vědí, mladé generaci asi základní vojenskou službu těžko někdo vysvětlí). Čas je ale milosrdný, takže zůstala jen vzpomínka na skutečnost, že lampasáci nás tehdy dokonce vytáhli ze zdí kasáren na vlastivědnou procházku městem. Podruhé jsem se pod orlojem prošel v roce 2009, kdy jsme v rámci ZOOturné zavítali i na Svatý kopeček. No a teď tedy potřetí…
Díky internetu se mi dopředu podařilo najít Levné ubytování, které za překvapivě nízkou cenu nabízelo nocleh přímo na náměstí – byť na Dolním, které není to hlavní. Recepční na nás dokonce v domluvenou hodinu čekala venku před vchodem, abychom trefili, protože náměstí je celé uzavřené a rozkopané. Mládež se ihned uvelebila na postelích, já jdu na takřka noční obhlídku, abych se podíval, co a jak zítra. Všechno nasvícené, všude informační cedulky a i v poměrně pokročilou hodinu tu courá dost lidí.
Ráno vyrážíme do české jídelny, ve které jsme snídali už v roce 2009 (ano, je stále na svém místě naproti orloji). Chlebíčky, hotovky, zákusky, koláče, štrůdl… A já si zase jednou dopřeju kakao… MIW vyráží do Brna za reportáží, my máme termín v cca 11:20, kdy na právnické fakultě začíná registrace k prvnímu testu. Vyrážíme tedy za slábnoucího mrholení na procházku městem. Orloj. Po tom pražském nejznámější, ale také asi nejzvláštnější. Socialistický realismus od Karla Svolinského a restaurované sošky budovatelů světlých zítřků…
Muzea jsou tu zastoupena v počtu víc než hojném, k těm hlavním patří vedle sebe umístěné Muzeum umění a Vlastivědné, jen o kousek dál je Arcidiecézní muzeum. Vybírat je ale z čeho i dál – muzeum veteránů, muzeum Olomoucké pevnosti, muzeum ČD, letecké… Ještě hojnější jsou po celém městě kašny – Caesarova, Herkulova, Merkurova, Neptunova, Jupiterova, Tritonů, Ariónova… A církevní památky snad ani nelze spočítat, vždyť zdejší arcidiecéze zanechala v dějinách mocnou stopu.
Procházíme úzké uličky i široké bulváry a s překvapením zjišťujeme, že šlapeme po historii poněkud „nepříjemné“ – nevím, jestli si místní uvědomují, po čem se denně procházejí.
Nakonec se nejdéle zdržíme v katedrále (dómu) svatého Václava – funguje tady bezplatná průvodcovská služba po zpřístupněných kostelích, navíc v kryptě je další expozice. A jak MAW poznamenala, pan „kryptovník“ se tvářil jako natěšené štěně, když jsem projevil zájem a začal si s ním povídat.
Pak už pomalu obracíme směr a postupujeme především po objektech zdejší univerzity. Přes nádherné zahrady na hradbách se dostáváme do Bezručových sadů, v nichž je místy vidět, že peníze zdaleka nejsou na všechno.
Kolem botanické zahrady (jak později zjišťuji, kolem jedné její části) a Korunní pevnůstky dorážíme k místu, kvůli kterému tu jsme a které nelze přehlédnout. Desítky metrů dlouhá fronta, nervozní i znudění adepti studia a jejich příbuzenstvo všude kolem.
Já se zvolna vydávám zpět do města, navštívit Infocentrum vedle orloje a vybrat si, co stihnu vidět, než bude po obou písmených testech. A cestou se nechávám překvapit, třeba úžasnou kaplí svatého Jana Sarkandra. Nakonec to zapíchnu v již zmíněné pevnosti a pak v botanické – ale o těch třeba příště.
