Sloup (pilíř) svatého Jana Nepomuckého na náměstí Svobody v Plané

Článek je součástí seriálu Mariánské, trojiční a světecké sloupy

Dominantou náměstí Svobody v Plané (u Mariánských Lázní) je pilíř se sochou sv. Jana Nepomuckého a dalšími světci.

Encyklopedie Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Plzeňském kraji se historii tohoto barokního skvostu věnuje na stranách 659 až 671, další info lze nalézt jako vždy také v Památkovém katalogu.

Pískovcový barokní sloup (jen stupně kolem pilíře jsou žulové) byl postaven v roce 1712 na hlavním náměstí v ose křížení s Masnou ulicí, vedoucí ke zdejšímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Donátorem byl Johann Josef Karl Koch z Grünthalu, správce panství Planá a Kočov. Autor je neznámý, předpokládá se, že šlo o umělce z okruhu Jana Brokoffa.

Sousoší chrání nezvykle do kruhu řešené kuželkové kamenné zábradlí. Na 3 nízkých kamenných stupních, kopírujících kruh balustrády, je umístěn vysoký trojboký sokl s konkávními stěnami, doplněný na okosených nárožích mohutnými volutovými konzolami a ukončený římsou. Do stěn byly vsazeny oválné, na plechu malované obrazy (odstraněny v roce 1959). Na nárožních konzolách stojí postavy sv. Šebestiána (ochránce proti moru), Floriána (patron hasičů, ochránce proti požárům) a Barbory (patronka dobré smrti a horníků, symbol kdysi intezivní důlní činnost v Plané a okolí) v bohatě modelovaných oděvech a s příslušnými atributy.

Na soklu je vsazena trojboká pyramida, ukončená korintskou hlavicí, doplněnou hlavami andělů a opatřenou závěsy – šátkovým festonem. Na horní desce stojí postava sv. Jana Nepomuckého v obvyklém šatě a biretu, v kontrapostu, v levici držící palmu a na pravé ruce kříž.

Socha sv. Šebestiána nese na pravé straně plintu letopočet 1712, na pravé 1761 (?), sv. Barbora má na levé části plintu nápis R.V. 1774 (zřejmě první velká oprava pilíře), na levé straně plintu sochy sv. Floriána je nápis R. 1924.

O vzniku pilíře se píše v městské kronice Karla Sauersicka (1817-1899), stejné informace nabízí popis plánského panství (Beschreibung der Herrschaft und Stadt Plan 1824-1911). Eduard Senft v Geschichte der Herrscahft und Stadt Plan in Böhmen z roku 1876 uvádí, že zmíněný Koch z Grünthalu býval městským purkmistrem a že k soše přináleží nadační majetek ke konání litanií i k udržování památky.

Letopočty na podstavcích soch zřejmě informují o opravách, které nejsou nijak písmeně zachyceny. Farní kronika uvádí až v roce 1915 obnovu obrazů na soklu malířem Franzem Josefem Rauschem (autor fresky na plánské radnici). Další oprava dle farní knihy proběhla roku 1924 (statue renovována, kámen očištěn a třikrát natřen zinkovým fluátem).

Zdokladovaná velká oprava byla plánována v roce 1942, výše zmíněná kniha cituje z korespondence studijního rady Wilhelma Modese, krajského ochránce památek, s Památkovým ústavem. Doklad o jejím provedení však chybí, takže není jasné, zda se opravdu uskutečnila.

V roce 1955 bylo restaurováno zábradlí kolem sochy. V rozpočtu bylo pamatováno na osazení kované mřížky, ale k realizaci nedošlo, byly pouze nahrazeny rozpadlé kuželky a celá balustráda byla rozebrána a očištěna.

Samotný pilíř byl restaurován až v roce 1959 akademickými sochaři Josefem Vitvarem a Ladislavem Šobrem. Kovové části sousoší restaurovala Dagmar Tichá. Kniha cituje jak z rozpočtů, tak ze závěrečné zprávy.

V roce 1971 byla silně poškozena balustráda (zcela vybourány tři pole a ve zbytku poškozeny jednotlivé kuželky). Po opravách ale došlo brzy k dalšímu poškození, do balustrády nabourala v roce 1973 hned dvě nákladní auta. V roce 1974 byla plánována oprava, ale neexistuje žádný doklad o jejím provedení.

V roce 1983 požadoval MěstNV po Ministerstvu kultury zrestaurování a částečnou rekonstrukci – na žalostném stavu nesla opět vinu auta. Prací byli pověřeni akademický sochař Jan Bradna a akademický malíř Jaroslav Šindelář, ovšem Městský národní výbor rozporoval cenu dle rozpočtu. Až v roce 1985 došlo k dohodě s Krajským střediskem státní památkové páče, ale o provedení opravy neexistuje žádný záznam.

V červenci 2001 opět autonehoda a tudíž nová žádost o opravu. V roce 2002 konečně proběhlo restaurování celé památky, které provedla SPOP – Obnova památek, spol. s r. o. se sídlem v Plzni. Kniha opět cituje ze závěrečné zprávy.

Kniha popisuje stav pilíře v roce 2005 a 2014 – bohužel aktuální stav je ještě horší. Vnější okruh, tvořený pískovcovými pilíři, které jsou propojeny masivním železným řetězem, je silně poškozen (jeden povalený sloupek uražen u země, část ohrazení chybí úplně), sochy i sokl opět zvětrávají a porůstají mechy a lišejníky, dříve opravovaná místa mají výrazně odlišnou barvu. Celek silně volá po novém zásahu, což autoři knihy doporučovali již v roce 2014…