Je to zvláštní, ale za poslední dobu jsem se do Jablonce nad Nisou dostal vícekrát, než do některých sousedních měst. Možná je to kvůli tomu, že je tu pořád nač koukat a kde chodit, možná kvůli tomu, že jsem tu objevil bezva antikvariát s pánem, který mě velmi, ale opravdu velmi překvapil nabídkou starých pohlednic. Po předchozí pozvánce do Infocentra a procházce po církevních stavbách využijme získaných letáků a s chutí na tzv. vnitřní turistický okruh. Jeho 13 zastávek je podrobně popsáno ve vícejazčné knížečce o 32 stranách (včetně uprostřed umístěné mapky), ale také na informačních cedulích přímo na konkrétních místech. Suplovat text knížečky nehodlám, vezměte si ji v Infocentru sami – tady najdete jen obrazovou pozvánku, co všechno může jedno město nabídnout.
Kde jinde pochůzku začít, než u radnice. I když, ono to tu vlastně není tak jednoduché – původně byla radnicí dnešní knihovna na Dolním náměstí (mají tu těch náměstí docela dost, na rozdíl od jiných měst), ta dnešní funkcionalistická se začala stavět až v roce 1931 a byla hotova za cca 20 měsíců.
Nová radnice
Stará radnice, dnes městská knihovna
Druhou zastávku už známe, je jí nejstarší jablonecká stavba, kostel svaté Anny. Rád bych někdy na vlastní oči viděl, jak to bylo dřív – člověk si dnes nedovede žádná kostel představit bez věže, ale ona jich značná část byla postavena bez ní, tenhle není výjimkou. Jo, a naproti tomuto kostelu je již zmiňované Infocentrum (ta nízká budova v barvě holubí šedi).
Vlevo kostel sv. Anny, vpravo nově otevřené Infocentrum
Třetí zastávka je v Tyršových sadech, městském parku, otevřeném 9. července 1893. Na jedné straně Sokolovna, na druhé konečná tramvaje mezi Libercem a Jabloncem.
Dětský koutek v Tyršových sadech
Sokolovna
Následuje stoupání, na jehož začátku je pozornost věnovaná kolejové dopravě při překračování železniční trati z Jablonce do Tanvaldu.
Železniční trať
Číslo pět už bohužel nežije, zastavení památný buk v ulici V Aleji klame tělem – ač byl v roce 2005 vyhlášen památným stromem, musel být nakonec pokácen a než tu jeho bratranec doroste požadovaných rozměrů, bude to trvat ještě hodně dlouho.
Místo, kde stával památný buk
Šetka se nachází v dalším z městských parků, v ulici Pod Petřínem je k vidění místní arboretum, obnovené roku 2006.
Arboretum pod Petřínem
Sedmička patří místnímu rozhlednovému místu – Jablonec má svůj vlastní Petřín (původně Zur Nickelkoppe). Jeho osud tak nějak připomíná varnsdorfský Hrádek. „Úspěšná“ privatizace, nákladná rekonstrukce a znovuzpřístupnění.
Restaurace a rozhledna Petřín
Jen to chce trefit počasí, protože se klidně může stát, že se nahoru sice vyškrábete, ale nic moc neuvidíte…
Vyhlídka z Petřína
Za Petřínem začínají Vrkoslavice, dnes místní část. I tady mají svůj vlastní park – v Janáčkově ulici. Od roku 1926 je tu pomník padlým ve Velké válce, aktualizovaný po roce 1945 na památku armády osvoboditelky. V roce 2001 byl památník uveden do původního stavu.
Pomník padlým 1. světové války v parku ve Vrkoslavicích
Pak trochu delší cesta k devátému zastavení, vyhlídce u Dobré vody. Tedy, vyhlídce – uprostřed pole trčí mírně nad terén žulový suk. Kousek před skalkou je budova vodárny.
Vyhlídka a budova vodárny
Křížek na vyhlídkové plošině
Vedle skály stojící třešeň údajně na jaře krásně kvete
Zajímavým útvarem je Čertův kámen, desáté zastavení. Málem tu ale nebyl, místní lamači kamene byli na poslední chvíli zastaveni roku 1895, takže lze obdivovat dodnes.
Čertův kámen
Následující cesta míří k jedenáctce, pivovarským rybníkům. Trojice vodních ploch sloužila místnímu pivovaru, dokonce jeden čas i jako koupaliště. Všechno ale minulost, pivovar ukončil provoz v 80tých letech 20. století, rybníky na smysluplné využití stále čekají.
Pivovarské rybníky
Pivovarské rybníky
Zbytky pivovaru pod rybníky
Cesta z Vrkoslavic do vlastního Jablonce ústí z lesa do Kokonínské ulice, zastavení č. 12. Parádní krpál, ze kterého se otevírá (za slušného počasí) výhled na město.
Vyhlídka z Kokonínské ulice
A pak už jen sešup dolů, zpět do centra, kde cesta končí posledním, třináctým zastavením u místního Muzea skla a bižuterie.
Moderní přístavba schodiště u Muzea skla a bižuterie
A i když už je to mimo trasu, nezapomeňte, že k muzeu patří i bokem ležící Galerie Belveder.
Galerie Belveder
Přeji hezké počasí, pohodlné boty a šťastnou cestu!
